Jen málokteré místo v Praze tak názorně ukazuje, jak se mění město. Nákladové nádraží Žižkov vzniklo jako moderní logistický uzel pro rychle rostoucí metropoli, po ukončení železničního provozu se však ocitlo uprostřed rozsáhlého brownfieldu. Dnes se jeho hlavní budova i okolí připravují na proměnu v novou městskou čtvrť s bydlením, školami, parky a tramvajovou tratí.
Funkcionalismus navržený pro pohyb zboží
Výstavba areálu začala v roce 1928 v rámci plánované přestavby pražského železničního uzlu. Pravidelný provoz byl zahájen v březnu 1936 a nádraží následně po desetiletí sloužilo k zásobování Prahy potravinami i dalším zbožím. Oficiálně skončil železniční provoz v roce 2002.
Hlavní budovu navrhli architekti Karel Caivas a Vladimír Weiss ve spolupráci s železničním inženýrem Miroslavem Chlumeckým. Stavba má výrazně účelovou podobu: třípatrovou administrativní část doplňují dvě dlouhá skladovací křídla, která obepínají kolejiště. Nejde však jen o působivou železobetonovou konstrukci. Součástí areálu byly také rampy, nákladní výtahy, dopravníky, chladicí boxy, posuvná vrata a ocelové lávky s výtahovými věžemi.
Právě dochované technologické prvky dávají nádraží mimořádnou hodnotu. Návštěvník si zde může představit celý proces překládky: zboží přijelo po železnici, putovalo do skladů a odtud pokračovalo silniční dopravou do města. Stavba tak není pouze architektonickou památkou, ale také dokladem průmyslového fungování první republiky.
Od hrozby demolice ke kulturní památce
Budoucnost nádraží nebyla dlouho jistá. Po ukončení provozu se diskutovalo o jeho odstranění i o rozsáhlé výstavbě v celém území. Hlavní budova byla nakonec v březnu 2013 prohlášena kulturní památkou. Ochrana se přitom netýká jen obvodových zdí, ale také řady původních konstrukcí a technického vybavení.
Areál o rozloze přibližně 330 000 metrů čtverečních leží na pomezí Žižkova a Strašnic. Vznikl na místě starších usedlostí a velkostatku Červený dvůr, mimo jiné v prostoru někdejší usedlosti Direktorka a dvorce Vápenka. Industriální stavba tak připomíná několik různých vrstev vývoje této části Prahy.
Praha chce nádraží znovu otevřít městu
V prosinci 2024 hlavní město odkoupilo hlavní budovu a související pozemky od Českých drah. Tím se otevřela cesta k přípravě konverze, tedy k přeměně původního provozu na nové využití při zachování cenné historické struktury. Budova nabízí přibližně 45 000 metrů čtverečních hrubé podlažní plochy.
Podle dosavadních záměrů by zde mohlo vzniknout společensko-kulturní centrum, školské zázemí, administrativa, komerční prostory i městské bydlení. Konkrétní podoba ale ještě není uzavřená. Rozhodovat bude architektonická soutěž, technický stav objektu, památkové projednání i budoucí ekonomický model provozu.
Smyslem není vytvořit izolovaný historický objekt, ale centrum nové čtvrti. Urbanistická studie počítá s tím, že nádraží doplní veřejná prostranství, pěší a cyklistické trasy a lineární park směřující k Malešickému parku a lesu.
Nová čtvrť potřebuje dopravu i veřejné služby
Rozvoj území má přinést nejen byty a pracovní místa, ale také mateřské školy, prostory pro dvě základní školy, parky a další veřejnou vybavenost. Investoři se mají na budování infrastruktury podílet prostřednictvím uzavřených dohod s městem. V konečné podobě se pro širší území počítá s prostorem až pro 15 000 obyvatel a přibližně 4 000 pracovních míst.
Důležitou součástí proměny je tramvajová trať Olšanská–Habrová. Přibližně 1,9 kilometru dlouhá trať má mít šest zastávek a v části využije původní železniční těleso. Její výstavba je plánována od 31. srpna 2026, se zahájením provozu předběžně na konci srpna 2027. Termíny se mohou ještě změnit, stejně jako přesná podoba celé čtvrti.
Co uvidí návštěvník dnes
Nákladové nádraží najdete u ulice Jana Želivského v Praze 3, nedaleko tramvajové zastávky Nákladové nádraží Žižkov. Nejde o běžně fungující osobní nádraží a vstup do historických budov je třeba ověřovat podle aktuální situace. Okolí se postupně mění a v dalších letech je nutné počítat také se stavebním provozem.
I bez běžné prohlídky však stojí za to místo vnímat jako významný doklad pražské průmyslové historie. Mohutná skladiště, pravidelný rastr konstrukcí a zachované prvky původní logistiky připomínají dobu, kdy modernita znamenala především rychlejší, přesnější a účinnější pohyb zboží. Budoucí konverze pak ukáže, zda se podaří tuto industriální minulost spojit s živým veřejným prostorem nové Prahy.