Hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech není jen místem posledního odpočinku. Už po pohřbu 26. ledna 1969 se k němu scházeli lidé, přinášeli květiny, zapalovali svíčky a nechávali zde vzkazy. Z hrobového místa se rychle stal veřejný symbol nesouhlasu s okupací Československa i s politikou, která po ní postupně omezovala svobodu a občanskou odvahu.
Právě proto se hrob dostal do hledáčku Státní bezpečnosti. Režim se nesnažil odstranit pouze konkrétní náhrobek, ale především místo, které přitahovalo pozornost veřejnosti a umožňovalo lidem vyjádřit svůj postoj. Dnes je hrob veden jako národní kulturní památka a patří k nejvýraznějším pietním místům moderních českých dějin.
Náhrobek Olbrama Zoubka měl připomínat oběť
Autorem náhrobku byl sochař Olbram Zoubek, který vytvořil také Palachovu posmrtnou masku. Na jaře 1970 připravil bronzovou desku s figurálním reliéfem a na konci června ji osadil na hrob. Úsporně pojatá plastika nepůsobí jako okázalý pomník. Její motiv odkazuje k lidskému tělu, zranitelnosti, oběti a pomíjivosti.
Náhrobek tak plnil dvě funkce současně. Označoval konkrétní místo posledního odpočinku a zároveň se stal komorním pomníkem člověka, jehož čin přesáhl osobní příběh. Reliéf bývá vykládán jako obraz těla, které se rozpadá v prach. Nejde však o oficiální název díla, ale o přirozenou interpretaci jeho výtvarného řešení.
Nový náhrobek ale na místě dlouho nevydržel. Přibližně po třech týdnech jej Státní bezpečnost odstranila a v prosinci 1970 nechala zničit, respektive roztavit. Zásah probíhal v rámci akce s krycím názvem „Hrob“. Úřady tím chtěly přerušit vznikající tradici veřejné paměti a zabránit tomu, aby se Olšany staly trvalým místem protestu.
Exhumace a přesun urny do Všetat
Likvidací náhrobku příběh místa neskončil. V říjnu 1973 Státní bezpečnost dlouhodobě tlačila na Palachovu rodinu, aby souhlasila s exhumací. K vykopání ostatků došlo ráno 22. října. Palachovy ostatky byly následně zpopelněny ve Strašnickém krematoriu.
Na původním hrobě se poté objevil náhrobek se jménem Marie Jedličková. Urnu s popelem převzala Palachova matka Libuše a na konci března 1974 ji uložila do rodinného hrobu ve Všetatech. Tam zůstala až do roku 1990. Všetaty se tak na čas staly druhým důležitým místem Palachovy paměti, zatímco Olšanský hrob byl zbaven původního obsahu i podoby.
Návrat po listopadu 1989
Dne 25. října 1990 byla urna slavnostně převezena zpět do Prahy. Hrob na Olšanských hřbitovech byl obnoven a na jeho místo se vrátil i Zoubkův náhrobek. Nový bronzový odlitek vznikl podle dochovaného sádrového modelu, který sochař uchovával ve svém ateliéru. Osazen byl v říjnu téhož roku.
Obnovené místo se od té doby stalo součástí výročních pietních setkání. Návrat hrobu do Prahy měl i širší význam: ukázal, že veřejná paměť se po pádu komunistického režimu může vrátit na místa, odkud byla násilně vytlačena. Hrob dnes připomíná nejen Jana Palacha, ale také dlouhé období, kdy stát určoval, co smí být viděno, připomínáno a uctíváno.
Jak hrob najít a proč má památkovou ochranu
Hrob se nachází v části Olšanských hřbitovů označené jako hřbitov IX, oddělení 2, hrob číslo 89. Rozsáhlý areál leží u Vinohradské ulice v Praze 3 a je rozdělen ulicí Jana Želivského. Při hledání proto nestačí zamířit pouze k nejznámějším částem hřbitovů s pravoslavným chrámem a čestnými pohřebišti.
Olšanské hřbitovy jsou největším pohřebištěm v České republice a samy představují významnou součást pražské kulturní historie. Palachův hrob lze proto navštívit jako samostatné pietní místo i jako jeden z bodů delší procházky mezi hroby významných osobností. Nejbližší tramvajová zastávka se jmenuje Olšanské hřbitovy; aktuální provozní informace je vhodné před cestou ověřit u správce.
V roce 2019 byl hrob prohlášen národní kulturní památkou. Ochrana se vztahuje ke konkrétnímu hrobovému místu a Zoubkovu náhrobku, nikoli automaticky k celému areálu. Při návštěvě je proto namístě pietní chování, nedotýkat se bronzového reliéfu a respektovat charakter hřbitova. Právě v klidném prostředí nejlépe vynikne význam místa, které se normalizační moc pokusila odstranit, ale z veřejné paměti nezmizelo.