Jen čtyři horníci přežili odpolední směnu, která 3. ledna 1934 začala v dole Nelson III v Oseku. Krátce před pátou hodinou odpoledne otřásl podzemím mohutný výbuch uhelného prachu a důlních plynů. Tlaková vlna prošla zhruba třiceti kilometry chodeb, poškodila povrchové provozy a zasáhla také těžní věž s třídírnou.
Pomník obětem katastrofy dnes připomíná nejen samotné neštěstí, ale i život hornického města, které se s jeho následky vyrovnávalo řadu let. Pro návštěvníka je zajímavý svou historií, výrazným sochařským zpracováním i tím, že v Oseku lze po stopách tragédie navštívit hned několik různých míst.
Výbuch, který zasáhl celý důl
V podzemí zahynulo 140 horníků. Další dva lidé přišli o život v troskách povrchových objektů a dva zemřeli během záchranných a vyklízecích prací. Celková bilance tak činí 144 obětí. Někdy se uvádí také číslo 142, které se vztahuje k lidem přímo zasaženým katastrofou nebo k bezprostředním obětem události.
Záchranáři čelili dalším detonacím a požárům, kvůli nimž musely být jámy uzavřeny a zazděny. Jako úniková cesta se ukázala větrací jáma Nelson VII. Poslední těla se podařilo vyprostit až přibližně čtyři roky po neštěstí, zatímco čtyři horníci nebyli nalezeni nikdy.
Katastrofa zanechala 128 vdov a 266 sirotků. Ve veřejné sbírce pro pozůstalé se shromáždilo přibližně 3,3 milionu tehdejších korun. Vyšetřování označilo za hlavního činitele výbuchu uhelný prach, přesné místo ani iniciátor exploze však nebyly spolehlivě určeny. Oficiální závěr proto mluvil o zásahu vyšší moci. Současně se objevovala svědectví upozorňující na možné nedostatky při odstraňování prachu a v bezpečnosti provozu.
Sousoší truchlících u Nelsonské ulice
Monument byl odhalen 5. května 1935, tedy jen něco málo přes rok po tragédii. Jeho autory jsou architekt Josef Grus a sochař Karel Pokorný. Sousoší tvoří muž a žena, kteří hledí směrem k zasypanému hrobu. Před nimi stojí sedm kamenných desek. Jedna nese označení Nelson a letopočet 1934, ostatní připomínají jména obětí.
Příběh pomníku je pozoruhodný i mimo Osek. Podle odborného popisu vznikal původní návrh pro Orlovou na Ostravsku, kde měl připomínat jinou důlní tragédii. Po oseckém neštěstí byl využit pro nový památník. Kamenické práce provedli studenti hořické odborné školy. Výsledkem je dílo meziválečného sochařství, které patří k výrazným památníkům věnovaným sociálním tragédiím. Od roku 1978 je pomník národní kulturní památkou.
V Oseku jsou ještě dvě místa vzpomínky
Hlavní sousoší stojí na severním konci Nelsonské ulice, v části Osek a katastrálním území Hrdlovka-Nový Dvůr. Nejde však o jediné místo spojené s katastrofou. Na městském hřbitově vznikalo v letech 1934 až 1938 pohřebiště obětí s funkcionalistickým žulovým památníkem. Podle odborných podkladů je zde pohřbeno 116 obětí.
Starší památník nechalo zřídit samotné osazenstvo dolu při prvním výročí neštěstí. Kamenný pomník s křížem stojí u železniční trati poblíž dolního nádraží. Tři různá místa tak připomínají stejnou událost z odlišných perspektiv: hlavní monument vyjadřuje kolektivní žal, hřbitov konkrétní rozměr ztráty a menší pomník odkazuje k solidaritě horníků.
Osek jako město s hornickou pamětí
Důl Nelson měl delší historii. Nejstarší jáma Nelson I byla založena v roce 1876 a osudný výbuch se odehrál až na třetí těžební jámě Nelson III. Těžba v navazujícím dole podle městských údajů skončila v roce 1995. Tragédie tak zůstává důležitou součástí příběhu krajiny, kterou po desetiletí utvářela práce v podzemí, železnice i hornické osídlení.
Pomník je venkovní pietní místo přístupné v prostoru města. Při návštěvě je vhodné zachovat klid a respekt k jeho účelu. Procházku lze spojit s návštěvou městského hřbitova, památníku u dolního nádraží, cisterciáckého kláštera nebo hradu Rýzmburk. O tom, že nejde jen o uzavřenou kapitolu dějin, svědčí i pietní akce k 90. výročí katastrofy, kterou Osek uspořádal v lednu 2024.