Jen málokterá památka na Vysočině působí tak silně jako kostnice v Nížkově. Malá samostatně stojící stavba před západním průčelím kostela svatého Mikuláše ukrývá pozůstatky odhadem kolem 8 000 lidí. Nejde však jen o jejich množství. Pozornost přitahuje také způsob, jakým jsou kosti uspořádány, a především otázka, kdo byli lidé, jejichž ostatky zde spočívají.
Barokní stavba s neobvyklým interiérem
Kostnice vznikla v letech 1708 až 1709 z iniciativy tehdejšího polenského děkana Antonína Haberlandta. Zvenčí jde o poměrně střídmou čtvercovou stavbu se stanovou střechou. Na jejím vrcholu je kříž doplněný lebkou a přesýpacími hodinami – symboly pomíjivosti lidského života.
Uvnitř se nacházejí čtyři mohutné hranice kostí, přibližně dva metry široké, dva metry hluboké a dva a půl metru vysoké. Lebky a další kosti zde nejsou vyskládány náhodně. Kompozici doplňují sokly, římsy, pilastry a girlandy, tedy prvky typické pro barokní výtvarné uvažování. Smrt tu proto není připomenuta pouze strohým uložením ostatků, ale také promyšleným uspořádáním prostoru.
Právě tato podoba činí z nížkovské kostnice mimořádnou památku. Památkový katalog ji označuje za v rámci Moravy ojedinělý typ stavby s kosterními pozůstatky sestavenými do dvojice pylonů. Dnes se nachází v Kraji Vysočina, v okrese Žďár nad Sázavou, a patří k méně známým sakrálním místům regionu.
Odkud ostatky pocházejí?
Nejčastěji se s nížkovskou kostnicí spojuje vojenský lazaret, který měl v okolí fungovat v době válek o habsburské dědictví v letech 1740 až 1742. Podle této tradice zde měli být pohřbeni nejen císařští vojáci, ale také Sasové, Francouzi, Bavoři, Prusové a místní obyvatelé.
Takové vysvětlení ale patrně nepokrývá celý příběh. Novější výzkumy mezi ostatky identifikovaly také pozůstatky ze 13. až 14. století. To znamená, že část kostí může být výrazně starší než zmíněné válečné události. Jako další možnost se uvádí přesun ostatků ze zrušeného hřbitova v nedaleké Polné. Dodnes proto nelze s jistotou říci, čí ostatky se v Nížkově skutečně nacházejí. Právě tato nejasnost dodává místu další vrstvu tajemství, aniž by bylo nutné uchylovat se k senzačním výkladům.
Pověst o slepém mladíkovi a šťastné lebce
S kostnicí se pojí také místní vyprávění o slepém mladíkovi, který měl kosti uspořádat do dnešní podoby. Jde o pověst, nikoli o bezpečně doloženou historickou událost. Přesto dobře zapadá do atmosféry místa, kde se barokní výzdoba spojuje s lidskými ostatky a připomínkou pomíjivosti.
Jedna z lebek je podle místní tradice známá jako „šťastná lebka“. Návštěvníci se jí dotýkají, aby si zajistili štěstí. I tento zvyk je třeba chápat jako folklorní motiv, ne jako ověřenou historickou skutečnost. Podobné rituály však ukazují, jak se kolem památek v průběhu času vytváří živá vrstva příběhů a zvyků.
Co vědět před návštěvou
Kostnice stojí přímo u farního kostela svatého Mikuláše v Nížkově. Pokud není otevřená, lze její interiér alespoň částečně zahlédnout přes mříž ve vstupních dveřích. Běžná stálá průvodcovská služba zde není, a proto je vhodné návštěvu předem domluvit s obecním úřadem nebo místní římskokatolickou farností.
V minulosti bývala kostnice zpřístupněna především o víkendech a svátcích během hlavní sezony, konkrétní režim se však může měnit. Před cestou je proto dobré ověřit aktuální možnosti návštěvy. Vstupné se podle dostupných informací nevybírá, návštěvníci však mohou přispět dobrovolným darem farnosti.
Nížkovská kostnice není místem pro rychlou atrakci ani pro laciné strašení. Její hodnota spočívá v neobvyklém spojení barokní architektury, historie regionu, archeologických otázek a místních pověstí. Kdo hledá méně známé památky Vysočiny, najde zde komorní, ale velmi působivé místo, které připomíná, že i za zdánlivě jednoduchou stavbou se může skrývat příběh sahající přes několik staletí.