Nejzajímavější na Ronovu není mohutná věž ani vysoké zachované zdivo. Je to samotné místo. Zřícenina leží na skalnatém ostrohu, který ze tří stran obtéká Losenický potok, a v lesním terénu se tu dodnes dají rozeznat pozůstatky středověkého hradu, jeho opevnění i příkopů. Kdo sem zamíří, nepřichází na klasickou památku s pokladnou a prohlídkovou trasou, ale na archeologickou lokalitu, kde je třeba číst v krajině.
Hrad nad cestou údolím Sázavy
Ronov vznikl pravděpodobně na počátku 14. století z iniciativy pánů z Lichtenburka. První písemná zmínka se vztahuje k roku 1329, kdy je uváděn Smil z Ronova. Úkolem hradu byla především ochrana komunikace, která vedla údolím Sázavy mezi Žďárem nad Sázavou a tehdejším Německým Brodem, dnešním Havlíčkovým Brodem.
Strategická poloha nebyla náhodná. Ostroh poskytoval přirozenou ochranu díky prudším svahům a vodnímu toku, zatímco severní stranu chránil uměle vybudovaný příkop. Starší popisy uvádějí, že ostroh měřil přibližně 115 metrů a příkop mohl být široký kolem 38 metrů a hluboký asi 23 metrů. Tyto rozměry je však třeba chápat jako historicky uváděné přibližné údaje, nikoli jako nové zaměření.
Co po Ronovu zůstalo
Hradní jádro mělo pětiboký půdorys. V jeho prostoru se dochovaly relikty paláce a dalších budov, část hradby i stopy po věži. Výrazným prvkem jsou také příkopy a valy, které pomáhají odhadnout rozsah někdejšího areálu. Na první pohled může místo působit jako nenápadný lesní výběžek, při pozornějším průzkumu se ale začnou skládat obrysy hradu.
Právě v tom spočívá archeologická hodnota Ronova. Zdivo tu není dominantou, která by návštěvníka vedla od vstupu až k vyhlídce. Mnohem důležitější jsou terénní nerovnosti, linie opevnění a zbytky staveb ukryté v porostu. Lokalita je proto evidována jako významné archeologické naleziště typu ÚAN I. Při návštěvě je namístě respekt k místu a nezasahovat do terénu ani do dochovaných pozůstatků.
Od husitského poškození k zániku
Ronov poškodil vojenský zásah během husitských válek v roce 1424. Hrad ale nezanikl okamžitě a ještě určitou dobu mohl sloužit svému účelu. Kolem roku 1515 je dokonce uváděn v dobrém stavu. O něco později už jeho význam zřejmě definitivně vyprchal a v roce 1538 je označován jako pustý.
Podle regionálního výkladu může název Ronov souviset s erbem zakladatelů, v němž se objevoval motiv zkřížených ostrví. Německé označení tohoto motivu mělo znít „Rone“. Ať už byl původ názvu jakýkoli, v krajině dnes připomíná dobu, kdy se bezpečnost cest opírala o hrady, jejich posádky a promyšleně zvolené přírodní překážky.
Výlet bez klasické prohlídky
Zřícenina se nachází přibližně čtyři kilometry východně od Přibyslavi, u místní části Ronov nad Sázavou. Tradičně se k ní vyráží z Ronova, od obce nebo železniční zastávky po značené cestě směrem ke zřícenině. Trasa i značení se mohou měnit, proto je nutné řídit se aktuální situací, respektovat případné zákazy a nevstupovat mimo vyznačenou cestu.
Lokalita leží uprostřed rozsáhlé obory na soukromém pozemku. Regionální turistické informace ji uvádějí jako volně přístupnou po celý rok, konkrétní režim však může záviset na aktuálním značení a pokynech provozovatele obory. Na místě není návštěvnické centrum, pokladna ani pravidelné prohlídky. Terén může být nerovný, zarostlý a místy hůře průchodný, takže Ronov je vhodnější pro samostatný objevitelský výlet než pro pohodlnou návštěvu s kompletním zázemím.
Výpravu lze spojit s prohlídkou Přibyslavi a Ronova nad Sázavou. Pozornost si zaslouží například historický kamenný most přes Sázavu, který podle městských údajů pochází ze 16. století a měří 32 metrů. Ronov tak dobře zapadá do výletu, při němž se střídají městské památky, říční krajina a tiché stopy středověku.