Rok 1576 se v dějinách Nýdku zapsal vznikem dřevěného kostela sv. Mikuláše. Stavbu tehdy založili místní evangelíci a její vznik je spojován s fojtem Walkem Rykalou a jeho bratrem Tomášem. Kostel tak není jen starou sakrální stavbou, ale také svědectvím o době, kdy si obyvatelé obce dokázali vlastními silami vybudovat místo pro společné bohoslužby.
Podle regionálních zdrojů jde o nejstarší dochovanou stavbu Nýdku. Stojí v centru obce, přibližně 400 metrů od obecního centra směrem na Bystřici, v podhůří Beskyd. Její okolí dnes působí klidně a venkovsky, přestože kostel během staletí prošel řadou změn.
Z evangelického kostela katolický chrám
Původně kostel sloužil protestantské komunitě. V roce 1654 však přešel, podobně jako další evangelické kostely na Těšínsku, do rukou katolíků. Proměna církevní správy se stala součástí širšího vývoje regionu, kde se během staletí střídaly náboženské poměry i podoba jednotlivých svatostánků.
Nýdecký kostel si přesto zachoval základní stavební charakter dřevěného chrámu. Má obdélnou loď postavenou na podezdívce a odsazené pravoúhlé presbyterium. Půdorys se podle regionálních popisů v průběhu staletí zásadně nezměnil. Dnešní vzhled je však výsledkem několika oprav a zásahů, z nichž některé původní podobu výrazně pozměnily, zejména v 19. století. Jednu z významných oprav připomíná letopočet 1934 na podezdívce.
Zvon, který pamatuje začátky stavby
Nejvýraznější historickou památku ukrývá věž. Nachází se v ní renesanční zvon z roku 1581, tedy z doby jen několik let po založení kostela. Na jeho povrchu je latinský nápis „Jesus Nazarenus rex Judaeorum“, v překladu „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Uvádí se také, že zvon váží přibližně dva centy.
Jeho dochování dodává kostelu zvláštní působivost. Zatímco dřevěná stavba se musela opakovaně opravovat a chránit před povětrností, zvon zůstal hmatatelným svědkem prvních desetiletí existence kostela. Při návštěvě proto stojí za to vnímat nejen samotnou siluetu stavby, ale i její věž jako místo, kde se uchovala paměť obce stará více než čtyři staletí.
Uvnitř překvapí řezbářské detaily
Interiér není rozlehlý, ale nabízí několik pozoruhodných prvků. Kruchtu podpírají čtyři pilíře či sloupy a její poprsní zdobí ploché dřevěné kuželky. Dochoval se také soubor čtrnácti lavic. Právě tyto detaily připomínají, že u dřevěných kostelů nespočívá hodnota pouze v jejich stáří. Důležité jsou také tradiční řemeslné postupy a způsob, jakým stavba po generace sloužila místnímu společenství.
Původní šindelová střecha byla v minulosti nahrazena eternitem. Při novějších opravách se však na střechu dřevěný šindel vrátil. Kostel tak dnes znovu působí přirozeněji a jeho materiálové řešení lépe odpovídá charakteru historické stavby.
Zastavení při cestě pod Velkou Čantoryjí
Areál kostela je spojen s evangelickým hřbitovem, který se rozkládá v jeho okolí. Společně vytvářejí tiché místo vhodné ke krátkému zastavení při poznávání Nýdku. Obec leží pod Velkou Čantoryjí a návštěvu kostela lze spojit s pěší cestou směrem na Čantoryji, Bystřici nebo k polské straně Beskyd.
Vnější areál bývá podle turistických informací přístupný celoročně. Interiér však nemusí být mimo bohoslužby otevřený. Prohlídka je obvykle možná po nedělní mši nebo po předchozí telefonické domluvě s Římskokatolickou farností Vendryně. Rozpis bohoslužeb se může měnit, proto je vhodné si aktuální čas před cestou ověřit. Parkování je uváděno v centru obce a nejbližší autobusová zastávka nese název Nýdek, náměstí. Je třeba počítat také se schody, které představují bariéru pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí.