Jedna z nejstarších známých suchozemských cévnatých rostlin má překvapivě silnou českou stopu. Cooksonia barrandei byla objevena u Loděnice nedaleko Berouna a její fosilie je stará přibližně 432 milionů let. Právě tento drobný, vidličnatě větvený organismus patří k hlavním lákadlům nové expozice Rostlinná odysea v Botanické zahradě hl. m. Prahy.
Venkovní naučná stezka nad skleníkem Fata Morgana a podél spojovací cesty mezi areály ukazuje, jak se rostliny během stovek milionů let měnily. Nejde přitom o tvrzení, že Cooksonia byla první rostlinou na Zemi. Expozice začíná u nejstarších dokladů vývoje suchozemských rostlin a opatrně připomíná i mnohem starší fotosyntetizující organismy a pravděpodobný přechod rostlin z vody na souš.
Devět zastavení na cestě z vody na souš
Rostlinná odysea má devět tematických zastavení. Návštěvník postupně sleduje kolonizaci souše, vznik prvních lesů, nejstarší semena, rozmach jehličnanů, vývoj gnetofytů i nástup kvetoucích rostlin. Každou etapu doplňují živí zástupci, modely vyhynulých druhů a botanické ilustrace.
Příběh pomáhá spojovat také deníkové zápisky fiktivního badatele Bohuslava „Borka“ Kameníka. Přibližují, jak se s vývojem rostlin proměňovalo klima, krajina i celé ekosystémy. Stezka tak není jen přehlídkou neobvyklých rostlin, ale také vyprávěním o tom, jak zelené organismy postupně měnily podobu planety.
Česká fosilie, která čekala desetiletí
Cooksonia barrandei je pozoruhodná nejen stářím. Největší dochovaný exemplář v expozici měří 7,5 centimetru, zatímco podobné nálezy z jiných částí světa často nepřesahují dva centimetry. Rostlina se rozmnožovala výtrusy a na koncích větví měla výtrusnicové orgány. Na stonku se nacházely průduchy, které umožňovaly výměnu plynů a zároveň omezovaly ztrátu vody.
Fosilii původně nalezl Joachim Barrande, jenž ji považoval za řasu. V muzejní sbírce pak zůstala téměř 150 let, než ji v roce 2011 znovu objevil paleontolog Vojtěch Turek. Podle podkladů expozice mohla rostlina žít v symbióze s mikroskopickými houbami, které jí pomáhaly získávat vodu a živiny.
Prvohorní lesy, semena a svět květů
Další zastavení připomínají karbon, kdy oblast dnešního Česka pokrývaly vlhké lesy stromovitých plavuní, přesliček a kapradin. Plavuň rodu Lepidodendron mohla dorůstat až třiceti metrů. Její odumřelá biomasa se podílela na vzniku uhelných slojí. Kmen měl jen malý podíl dřeva a oporu mu poskytovaly především vrstvy kůry; kořenům podobné struktury nesly označení Stigmaria.
Zásadní evoluční výhodou se později stalo semeno. Nejstarší známá semena pocházejí z pozdního devonu, přibližně z doby před 365 miliony let. Na rozdíl od výtrusů mohla přečkat delší období sucha a obsahovala zárodek i zásobu živin. Expozice ukazuje také cykasy, fosilní cykasovitý rod Bjuvia nebo gnetofyty – skupinu, do níž patří například welwitschia, ephedry a liány rodu Gnetum.
Kvetoucí rostliny se výrazně prosadily až v druhohorách. Pyl starý více než 135 milionů let dokládá jejich dávnou existenci a mezi nejstarší známé zástupce patří vodní Archaefructus, starý zhruba 125 milionů let. Krytosemenné rostliny uzavírají semena v plodech a jejich rozmach zásadně proměnil suchozemské ekosystémy. Zároveň vytvořil základ mnoha zdrojů potravy, na nichž je dodnes závislý člověk.
Fosilie vedle živých příbuzných
Součástí projektu jsou také 3D tištěné lebky tří býložravých dinosaurů a ukázky rostlin, kterými se pravděpodobně živili. Výstava ve výstavním sále Ornamentální zahrady propojuje zkameněliny se současnými sbírkami zahrady: návštěvníci mohou hledat živé příbuzné rostlin, které předtím viděli v podobě fosilií nebo modelů.
Venkovní expozice byla otevřena 26. června 2026. Ve stejný den začala i dočasná výstava Rostlinná odysea, která má podle aktuálního programu trvat do 20. září 2026. Odborným garantem je paleobotanik Jiří Kvaček z Národního muzea, výtvarnou podobu stezky vytvořil Ondřej Mašek a botanické ilustrace Hana Hubálková.
Návštěvu lze spojit se skleníkem Fata Morgana, Japonskou a Ornamentální zahradou, Vinicí sv. Kláry i dalšími venkovními expozicemi. Areál má přibližně 25 hektarů a je kopcovitý. Nové bezbariérové propojení u Fata Morgany od jara 2026 usnadňuje přesun mezi částmi zahrady. Aktuální otevírací dobu a program komentovaných prohlídek je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou v průběhu sezony měnit.