Jen málokteré místo v Praze ukazuje proměny politické moci tak názorně jako Národní památník na Vítkově. Monumentální stavba měla původně připomínat československé legionáře, vznik republiky a domácí i zahraniční odboj. Po komunistickém převratu však dostala zcela jiný význam. Z památníku se stal takzvaný proletářský panteon a později také mauzoleum Klementa Gottwalda.
Monument republiky, který se nedočkal slavnostního otevření
Památník vznikal podle návrhu architekta Jana Zázvorky v letech 1928 až 1933. Na jeho umělecké výzdobě a interiéru se pracovalo ještě do roku 1938. Slavnostní otevření plánované na 28. října téhož roku ale překazily důsledky Mnichovské dohody.
Komplex nebyl zamýšlen pouze jako samostatná budova na vrcholu kopce. Součástí projektu byly také administrativní, archivní a muzejní prostory při úpatí Vítkova. Dnes stavbě dominuje bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od Bohumila Kafky. Připomíná také vítězství husitů v bitvě na Vítkově 14. července 1420 a nachází se zde hrob Neznámého vojína.
Gottwaldovo mauzoleum a technické zákulisí kultu osobnosti
Po únoru 1948 se ideové určení památníku změnilo. Od roku 1951 zde byli pohřbíváni významní představitelé Komunistické strany Československa. Když 14. března 1953 zemřel Klement Gottwald, rozhodlo vedení strany ještě v témže měsíci o vybudování jeho mauzolea právě na Vítkově.
Mauzoleum bylo oficiálně otevřeno 5. prosince 1953 a veřejnost do něj mohla vstoupit o den později. Gottwaldovo nabalzamované tělo spočívalo uprostřed prostoru v proskleném sarkofágu. Zázemí pod mauzoleem přitom připomínalo spíše náročné technické pracoviště než běžné pietní místo. Nacházela se zde laboratoř, místnost pro lékaře a sestry, řídicí centrum, sklad i strojovna. Klíčovou roli hrála vzduchotechnika a udržování stabilních klimatických podmínek.
Na péči o tělo se nejprve podíleli sovětští odborníci na balzamování, v únoru 1955 ji převzali českoslovenští specialisté. Mauzoleum tak spojovalo vědecký a technický provoz s politickým rituálem. Veřejnosti mělo nabídnout obraz vůdce, který symbolicky přetrvává i po smrti.
Laboratoř moci odhalovala propagandu v praxi
Právě tomuto rozporu se věnovala expozice Laboratoř moci. Návštěvníci v ní mohli sestoupit do autentických podzemních prostor bývalého mauzolea a prohlédnout si dochovanou technickou strojovnu i velín. Expozice ukazovala, co se skrývalo za oficiálním obrazem „věčného“ vůdce: citlivá péče o tělo, kontrolované prostředí, provozní řády a soustava technických zařízení.
Po zpopelnění Gottwaldova těla v roce 1962 byla část vybavení odstraněna, dispozice laboratoře a velín však zůstaly zachovány. Součástí prezentace byl také červený sarkofág, v němž byla po kremaci uložena Gottwaldova urna. Dochované dokumenty a protokoly navíc ukazují, že provoz mauzolea byl pečlivě organizovaný a politicky významný. Od prosince 1953 do konce ledna 1954 jej navštívilo více než 100 tisíc lidí, do konce října následujícího roku počet návštěvníků podle archivních záznamů vzrostl na 390 716.
Mauzoleum bylo zrušeno v roce 1962. Po roce 1989 byly ostatky představitelů komunistického režimu z památníku odstraněny a Gottwaldovy ostatky byly později uloženy ve společném hrobě na Olšanských hřbitovech.
Historická expozice, která dnes nemusí být přístupná
Národní muzeum získalo památník do své správy v roce 2000. Po rekonstrukci jej znovu zpřístupnilo veřejnosti a v roce 2009 zde otevřelo stálou expozici Křižovatky české a československé státnosti. Laboratoř moci se stala její součástí v roce 2012.
Situace se však změnila 1. června 2024, kdy přešel Národní památník na Vítkově pod Ministerstvo obrany a správu Vojenského historického ústavu Praha. Aktuální informace VHÚ uvádějí, že expozice Křižovatky české a československé státnosti je trvale uzavřena a v prostorách Ústřední síně a Mauzolea se připravuje nová expozice. Laboratoř moci proto nelze bez ověření prezentovat jako běžně přístupnou stálou výstavu.
Vítkov jako místo několika vrstev paměti
Památník je přístupný jako pietní a historické místo, mimo jiné se Slavnostní síní, Prezidentským salonkem a hrobem Neznámého vojína. Aktuální návštěvní režim je vhodné před cestou ověřit u VHÚ, protože se může měnit v souvislosti s přípravou nové expozice nebo konáním státních a pietních akcí.
Výlet na Vítkov tak nabízí víc než výhled na Prahu. Na jednom kopci se tu potkává husitská legenda, příběh vzniku republiky, kult komunistického vůdce i dnešní snaha vrátit památníku význam symbolu demokratického státu. Právě v tom spočívá jeho největší hodnota: dějiny zde nejsou vystavené jen ve vitrínách, ale jsou vepsané přímo do prostoru, který si během desetiletí několikrát změnil svůj význam.