V Otaslavicích na Prostějovsku nestával jeden hrad, ale hned dva. Bezprostředně sousedily na dlouhém skalnatém hřebenu nad tokem, který obtéká obec. Právě tato neobvyklá situace dává místu jeho hlavní kouzlo: na jednom ostrohu se tu potkaly dvě šlechtická sídla, spojená s rozdělením Otaslavic mezi různá panství.
Obec leží přibližně dvanáct kilometrů jižně od Prostějova, na přechodu rovinaté Hané k Drahanské vrchovině. Dnes je nejviditelnější připomínkou hradní minulosti torzo věže, které vystupuje nad obcí. Druhý hrad je mnohem méně nápadný a z velké části ho překryla současná zástavba.
Dvě sídla, dvě mocenská centra
Otaslavice jsou písemně doloženy už roku 1278. Rod, který se po obci psal, se v pramenech objevuje i v následujících desetiletích. Za možné zakladatele dolního hradu bývají považováni Mikuláš, Vilém a Přešek z Dubicka, jistotu však dostupné poznatky neposkytují.
Horní hrad vznikl snad ještě před rokem 1330, dolní je písemně doložen nejpozději v roce 1353. Rozdělení obce mezi různé držitele znamenalo, že zde vedle sebe existovala dvě opevněná sídla. Roku 1373 měl dolní hrad v držení Ješek Puška z Kunštátu, zatímco horní patřil Mikuláši z Otaslavic. Rodiny přitom spojoval sňatek, takže nešlo nutně o nepřátelské sousedy, ale o dva samostatné majetkové celky.
Podobné uspořádání je v českém prostředí mimořádně neobvyklé. Otaslavice proto nejsou zajímavé jen jako místo s romantickou zříceninou, ale také jako doklad toho, jak mohlo rozdělení panství ovlivnit podobu středověké obce.
Výrazná věž dolního hradu
Dolní hrad zabíral konec skalního hřebene. Jeho nejvýraznějším pozůstatkem je zhruba polovina mohutné odstupněné válcové věže, tedy raně gotického bergfritu. Věž měla podle odborného popisu průměr přibližně jedenáct metrů a vnitřní prostor široký kolem tří metrů. Dochovala se také část vstupní chodbičky v patře s ostěním portálku.
Za věží pravděpodobně stával palác a hrad obepínaly hradby. Na povrchu po nich však dnes není patrné žádné zdivo. Na východní, méně strmé straně areál chránil val. Před bergfritem se nachází uměle upravená rozsedlina široká více než čtyřicet metrů, která oba hradní prostory oddělovala.
V místním podání se věž označuje jako Hladomorna. Vypráví se, že její spodní část mohla sloužit jako vězení. Jde však o lidovou tradici, nikoli o bezpečně doložený historický fakt. Na dochovaném torzu se navíc nachází gotické okenní ostění či portál s erbem pánů z Kunštátu. Ten zřejmě souvisí s pozdějšími úpravami, ne s úplným počátkem stavby.
Horní hrad pohltila obec
Za širokou rozsedlinou stával horní hrad na vyvýšené ploše přibližně šedesát metrů dlouhé a pětadvacet metrů široké. Dnes se jeho areál nachází v části Sýpky a z velké části je ukrytý pod novodobou zástavbou. Bez podrobného archeologického průzkumu proto nelze spolehlivě určit, jak přesně hrad vypadal.
Oba hrady zanikly během husitských válek a žádný z nich už nebyl obnoven. Horní hrad měl být podle obecní tradice zbořen roku 1423 vojskem Diviše Bořka z Miletína. U dolního hradu se uvádí rok 1424, kdy jej při tažení proti moravským husitům dobylo vojsko vévody Albrechta Rakouského. Odborné podklady připouštějí u dolního hradu obě možnosti, za pravděpodobnější však považují právě rok 1424.
Výlet za archeologií i památkami obce
Torzo dolního hradu je volně přístupné a nečeká tu klasický hradní areál s pokladnou, expozicí nebo pravidelnou návštěvní dobou. Přístup vede z obce; turistické podklady zmiňují zeleně značenou trasu směrem přes Myslejovice a Alojzov na Plumlov. Stav značení a průchodnost cesty je vhodné před cestou ověřit.
Protože jde o skalnatý hřeben s nerovným terénem a bez běžného návštěvnického zázemí, je dobré zvolit pevnou obuv. Horní hrad není samostatnou ruinou určenou k prohlídce. Při jeho hledání v části Sýpky je nutné respektovat soukromé pozemky a nevstupovat do uzavřených prostor ani do domů.
Otaslavice lze spojit s návštěvou pravěkého hradiště Obrova noha, jehož valy připomínají, že zdejší krajina byla osídlena dávno před vznikem středověkých hradů. V obci stojí také kostel svatého Michaela archanděla, renesanční fara a kryté barokní schodiště zvané Pavláčka. Za návštěvu může stát i místní muzeum, koupací biotop nebo diskgolfový areál. V roce 2026 navíc lokalitu představily komentované vycházky Archeologického léta, které propojily oba otaslavické hrady s dalšími archeologickými místy v okolí.