Hradiště sevřené mezi skalami a údolím
Palliardiho hradisko leží na úzké ostrožně nad pravým břehem Želetavky, nedaleko Koberova mlýna a přibližně dva kilometry od hradu Bítov. Na první pohled tu návštěvník neuvidí zříceninu ani zachované kamenné zdivo. Hlavní kouzlo místa spočívá v jeho poloze a v nenápadných, ale stále čitelných stopách opevnění.
Ostrožna je dlouhá zhruba 350 metrů, široká přibližně 40 až 50 metrů a nad okolní krajinu vystupuje v nadmořské výšce kolem 390 až 410 metrů. Intenzivně osídlená část měla asi 70 metrů a rozkládala se na ploše přibližně 1,3 hektaru. Přirozeně chráněné svahy směrem k údolí doplňovaly umělé obranné prvky, které zvyšovaly bezpečnost zdejšího sídliště.
Stopy opevnění jsou patrné dodnes
Nejvýraznější terénní pozůstatky se nacházejí v zúžené šíji ostrožny. Dochovaly se zde nejméně dva příkopy vysekané ve skále, podle odborného popisu však mohly být původně až tři. U dna měří přibližně dva metry, směrem vzhůru se rozšiřují na více než pět metrů a dosahují hloubky kolem jednoho metru.
Jihozápadní předpolí chránil podélný val a pravděpodobně také další příkop. U vnitřního příkopu se nachází skalní útvar označovaný jako skalní brána. Právě ten znesnadňoval vstup do akropole, tedy nejlépe chráněné části hradiska. Také přístupová cesta z údolí od jihovýchodu byla jištěna valem zakončeným příkopem.
Pro dnešního návštěvníka mohou být tyto pozůstatky zpočátku méně nápadné než vysoké hradby nebo věže. Při pozorném procházení však terén začne vyprávět: prohlubně v zemi připomenou někdejší příkopy a protáhlé vyvýšeniny ukážou, kudy vedlo opevnění.
Místo, které lidé využívali po mnoho období
Palliardiho hradisko je významné také tím, že nepatřilo jedinému historickému období. Archeologické nálezy dokládají osídlení už v eneolitu, tedy v pozdní době kamenné, a dále ve starší době bronzové. Lidé se sem vrátili také v pozdní době halštatské a v raném mladohradištním období.
Jde proto o polykulturní sídliště – místo, které v průběhu staletí a tisíciletí využívaly různé komunity. Každá z nich mohla mít jiné potřeby, způsoby hospodaření i představy o opevnění. Přestože z původních staveb většinou nezůstalo nic, archeologický výzkum dokáže díky nálezům a terénním situacím skládat jednotlivé vrstvy minulosti.
Lokalita je vedena jako významná archeologická památka a kulturní památka pod číslem ÚSKP 36558/7-6943. Výzkumy zde probíhaly mimo jiné v 50. letech 20. století. S hradiskem je spojeno také jméno Jaroslava Palliardiho, významné osobnosti moravské archeologie, po němž lokalita nese své oficiální označení.
V krajině Bítova a starých mlýnů
Hradisko není izolovaným bodem, ale součástí širší historické krajiny kolem Bítova a údolí Želetavky. V odborném výkladu se objevuje souvislost s vývojem zdejšího opevnění a s pozdějším významem hradu Bítov. Památkový katalog uvádí, že Bítov nahradil blízké velkomoravské opevněné sídliště označované jako Palliardiho hradisko. Tuto souvislost je však vhodné chápat jako interpretaci historického vývoje, nikoli jako jednoduchou přímou návaznost doloženou jediným nálezovým horizontem.
Výlet k hradisku lze spojit s poznáváním okolí Koberova mlýna, údolí Želetavky a návštěvou hradu Bítov. Právě střídání lesních svahů, vody, skalnatých ostrožen a stop někdejšího osídlení dává zdejší krajině zvláštní atmosféru. Obec Vysočany řadí hradisko mezi místní zajímavosti v okolí bývalých mlýnů a dalších historických i přírodních míst.
Co čekat při návštěvě
Palliardiho hradisko není klasicky zpřístupněným archeologickým areálem. Nemá pokladnu, pravidelnou otevírací dobu ani běžné návštěvnické zázemí. Člověk sem přichází především za krajinou a terénními stopami – za ostrožnou, skalnatou šíjí, valy a příkopy, které je třeba vnímat s určitou představivostí.
Pro orientaci je vhodné pracovat s názvem Palliardiho hradisko, obcí Vysočany a bodem u Koberova mlýna; samostatná spolehlivě doložená poštovní adresa lokality není uváděna. Protože jde o chráněné archeologické místo, není dovoleno kopat, hledat nálezy detektorem bez příslušného oprávnění, sbírat předměty ani narušovat valy a půdu. Největší hodnotou návštěvy je právě možnost spatřit, jak se dávná historie zachovala přímo v krajině.