Pančavský vodopád padá po žulových kaskádách do Pančavské jámy a jeho hlavní část měří 148 metrů. Tím se řadí k nejvyšším vodopádům v České republice. Někdy se uvádí také výška až 162 metrů, pokud se započítá slabší jižní rameno. Údaj o 250 metrech, který se objevuje v některých starších nebo nepřesných materiálech, neodpovídá ověřovaným údajům.
Vodopád najdete v západních Krkonoších na okraji Pančavské louky, v prostoru chráněné přírodní památky Prameny Labe. Oblast patří k nejpůsobivějším místům hřebene nad Labským dolem. Zároveň jde o krajinu, kde je krása úzce spojená s křehkostí zdejší přírody.
Louka, která ukrývá cenné rašeliniště
Pančavská louka je součástí Pančavského rašeliniště, jednoho z významných vrchovištních rašelinišť západních Krkonoš. Jeho vývoj začal po skončení doby ledové v plochých sníženinách se špatně propustným podložím. Voda se zde držela dlouhodobě a odumřelá vegetace se postupně ukládala v podobě rašeliny.
Pančavské rašeliniště bylo spolu s Úpským rašeliništěm v roce 1993 zařazeno mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Na zdejší podmínky jsou vázány vzácné druhy rostlin, mezi nimi například ostružiník moruška, všivec krkonošský, rašeliník Lindbergův, klikva maloplodá nebo kyhanka sivolistá. Rostou tu také různé druhy suchopýrů a ostřic.
Jde o pozůstatek subalpínské krajiny, v níž se zachovaly takzvané glaciální relikty – druhy připomínající chladnější období po ústupu ledovců. Právě proto není Pančavská louka jen otevřeným prostorem s hezkým výhledem, ale také mimořádně cenným přírodním územím.
Ledovec vytvořil prostor pro vodopád
Pančava je pravostranným přítokem Labe. Její tok zůstal po ledovcovém modelování krajiny ve vyvýšené, takzvané visuté poloze nad hlavním údolím. Když voda opouští tuto výškovou úroveň, padá do Pančavské jámy, která je pozůstatkem ledovcového karu.
Stěny jámy a okolní žulové skály dodávají místu jeho výrazný charakter. Pod vodopádem leží botanicky mimořádně cenná Schustlerova zahrádka, pojmenovaná po geobotanikovi Františku Schustlerovi. Ten v roce 1923 zpracoval první návrh na zřízení Krkonošského národního parku. Do samotné jámy však turistické cesty nevedou a její citlivé prostředí je třeba ponechat bez návštěvnických zásahů.
Ambrožova vyhlídka nabízí pohled do hloubky
Nejznámější pohled na Pančavský vodopád se otevírá z Ambrožovy vyhlídky u jeho horní hrany. Od vyhlídky lze přehlédnout Labský důl, Kozí hřbety a při vhodných podmínkách také směry k Luční a Studniční hoře. Výhled je působivý v každém ročním období, přestože síla samotného vodopádu se mění podle srážek a tání.
Vyhlídka je zároveň místem, kde se nejzřetelněji střetává turistická atraktivita s bezpečností a ochranou přírody. Návštěvníci mají zůstat ve vyhrazeném prostoru a nesestupovat pod skalní hranu ani na opačnou stranu vodopádu. Fotografování za každou cenu může znamenat pád, poškození vegetace i porušení návštěvního režimu národního parku.
Výlet z hřebene i ze Špindlerova Mlýna
Nejčastější přístup vede po značené hřebenové cestě mezi Vrbatovou boudou a Labskou boudou. Z Horních Míseček přes Vrbatovu boudu k Labské boudě měří trasa přibližně 8,2 kilometru jedním směrem a překonává převýšení kolem 430 metrů. Na cestě lze navštívit také památník Hanče a Vrbaty na Pančavské louce a rozcestí U čtyř pánů, odkud pokračují trasy k Vrbatově boudě, Labské boudě nebo Prameni Labe.
Další možností je výstup Labským dolem ze Špindlerova Mlýna po modře značené cestě. Ta nabízí pohledy na Pančavský vodopád z nižších partií údolí a umožní vnímat rozdíl mezi visutým tokem Pančavy a hlubokým Labským dolem.
Pančavská louka leží v citlivém rašeliništním a tundrovém prostředí. Pohyb mimo značené cesty, vstup do rašeliniště a přecházení uzavřených nebo nezajištěných míst sem nepatří. Před cestou je vhodné ověřit aktuální stav tras u Správy KRNAP, počítat s rychlou změnou počasí a vzít v úvahu, že občerstvení je dostupné především u horských bud. Největší hodnotou tohoto místa totiž není jen výhled, ale také krajina, která může zůstat zachovaná i pro další návštěvníky.