Na první pohled může zámek Pětipsy působit jako rozsáhlá zřícenina. Při bližším pohledu se však ukáže, že nejde o bezejmenné torzo, ale o mimořádně vrstevnatou památku. V jejím zdivu se zachovaly stopy středověké tvrze, renesančního sídla, pozdějších úprav i hospodářského provozu. Areál v obci Pětipsy na Chomutovsku tak nabízí neobvyklý pohled na proměny panského sídla v průběhu staletí.
Od gotické tvrze k renesančnímu zámku
Počátky dnešního areálu sahají ke středověké, patrně gotické vodní tvrzi, která byla doložena nejpozději ve 14. století. Přesnější datování nejstarších stavebních fází není zcela jednotné, a proto je opatrnější mluvit o tvrzi středověkého původu než o přesně určeném datu jejího založení.
Ve druhé polovině 16. století prošlo sídlo zásadní proměnou. Původní tvrz byla začleněna do většího stavebního celku a vznikl více-křídlý renesanční zámek. Z obranného sídla se postupně stalo pohodlnější centrum panství, přesto však starší konstrukce nezmizely. Právě díky tomu je dnes možné sledovat, jak se jednotlivé stavební vrstvy v průběhu času překrývaly.
K nejcennějším částem patří gotické sklepy pod původní tvrzí. Dochované klenuté prostory připomínají dobu, kdy měla stavba nejen obytnou, ale také obrannou a skladovací funkci. Významnou součástí areálu byl rovněž hospodářský dvůr, který zajišťoval každodenní provoz sídla.
Vodní příkop nebyl jen okrasou
Název vodní tvrz zde není pouze obrazným označením. Sídlo obklopoval vodní příkop, který spolu s dalšími vodními prvky pomáhal chránit stavbu a zároveň souvisel s hospodářským využitím okolí. Voda byla důležitá pro obranu, chov i správu panství a tvořila přirozenou součást zdejší krajiny.
Pozůstatky příkopu dnes pomáhají představit si původní podobu areálu, i když jeho okolí už dávno nefunguje stejným způsobem jako ve středověku. Do dlouhodobých plánů obnovy proto patří také úprava vodních prvků, parku a dalších částí historického prostředí. Nejde jen o opravu samotných zdí, ale o snahu vrátit památce její širší souvislosti.
Další přestavby a dlouhé období úpadku
Po renesanční přestavbě následovaly další stavební zásahy, mimo jiné za Thunů. Dostupné popisy se v přesném označení slohu rozcházejí; bezpečnější je proto hovořit o pozdějších barokních či klasicistních úpravách, které vtiskly zámku další podobu. I tato nejednotnost dokládá, že areál nevznikl jediným stavebním aktem, ale postupně se měnil podle potřeb svých majitelů.
Ve 20. století však přišel úpadek. Po převzetí státním statkem po roce 1948 nebyla památce věnována potřebná péče a její stav se postupně zhoršoval. Na přelomu 20. a 21. století se zámek ocitl v podobě rozsáhlé zříceniny. Zůstaly obvodové zdi, části historických konstrukcí, sklepy a další prvky, které umožňují číst jeho stavební vývoj, ale mnohé části byly vážně poškozené.
Záchrana, která pokračuje
Od roku 2012 se o obnovu areálu systematicky stará spolek Via Levamente. Záchranné práce se zaměřily na statické zajištění, nové zastřešení gotické části a severozápadního nároží, opravy kleneb i obnovu západního a části jižního křídla. Připravován byl také bezbariérový přístup. Vzhledem k rozsahu poškození jde o postupný proces, nikoli o rekonstrukci, která by se dala dokončit během několika sezon.
Cílem není vytvořit pouze zakonzervovanou ruinu. Do budoucna má zámek sloužit kulturním, vzdělávacím a společenským účelům. Počítá se s výstavami, přednáškami, koncerty a také s interaktivní expozicí nazvanou Sámova říše. Památka by tak mohla získat nový život, aniž by přišla o svou historickou autenticitu.
Po dlouhých letech oprav se areál podle provozovatele znovu otevřel veřejnosti 3. srpna 2024. Při vybraných akcích si návštěvníci mohou prohlédnout částečně zpřístupněné části gotického jádra, severozápadní nároží, historické zdivo nebo okolí hospodářského dvora. Rozsah prohlídek se však může měnit podle průběhu stavebních prací. Před cestou do Pětipech je proto vhodné ověřit aktuální režim přímo u provozovatele a respektovat bezpečnostní pokyny.
Zámek Pětipsy je zajímavý právě svou nedokončeností. Návštěvník zde neuvidí dokonale upravené reprezentační sídlo, ale památku, na níž jsou jednotlivé dějinné vrstvy překvapivě názorné. Od vodního příkopu a gotických sklepů přes renesanční křídla až po současné zajišťovací práce vypráví příběh místa, které se po desetiletích chátrání znovu snaží najít své místo v životě obce i celého regionu.