Nečekejte hřbitov s řadami hrobů. Na Vintířovském vrchu nad Radonicemi vzniká od roku 2003 pietní lapidárium, které připomíná zaniklé obce Doupovských hor. Kameny, pomníky, boží muka, patníky a další pozůstatky někdejšího osídlení sem byly postupně přeneseny z míst, kde už jejich původní vesnice dávno nestojí.
Právě proto se o návrší někdy mluví jako o „hřbitovu zaniklých obcí“. Přesnější je však označení památník nebo lapidárium. Jeho smyslem není připomínat jednotlivé zemřelé, ale celou krajinu a způsob života, který z ní zmizel.
Krajina, která ustoupila vojenskému prostoru
Za zánikem řady doupovských sídel stál vznik Vojenského újezdu Hradiště. Ten byl zřízen v roce 1953 a kvůli jeho vytvoření muselo podle odborných podkladů odejít přibližně 950 rodin, tedy asi 2 900 obyvatel z 51 obcí. Zaniklo kolem 1 900 domů, ale také kostely, školy, mlýny, pily, hostince, zámky, pivovar nebo lázně.
V širším vymezení Doupovska se někdy uvádějí i vyšší počty zaniklých obcí a osad. Záleží na tom, zda se započítávají také menší samoty a sídla mimo samotný prostor vojenského újezdu. Vintířovský vrch každopádně připomíná rozsáhlou proměnu regionu, jehož velká část dnes nemá trvale žijící obyvatele a podléhá zvláštnímu režimu vstupu.
První kámen přivezli dobrovolníci
Za vznikem lapidária stojí místní Klub historických památek Radonicka. Prvním artefaktem se stal žulový pomník Dr. Hanse Kudlicha z roku 1933. V březnu 2003 jej dobrovolníci převezli z vrchu Složiště, kde zarůstal trávou, nejprve do Kojetína. Po obnově nápisu byl osazen u kaple na Vintířovském vrchu.
Od té doby se soubor rozrostl na více než padesát kamenných exemplářů. Každý z nich je připomínkou konkrétního místa nebo události, přestože návštěvník nemusí vždy na první pohled poznat, odkud kámen pochází. Celek působí jako kamenná mapa zaniklé krajiny, která se skládá z drobných a často nenápadných stop.
Kaple, která přežila požár i desetiletí chátrání
Lapidárium doplňuje poutní kaple Panny Marie Pomocné. Menší stavbu nechala v roce 1685 vybudovat Marie Polyxena Losynthalová, větší kaple pak vznikla v letech 1725 až 1727 podle návrhu žateckého stavitele Josefa Antonína Jentsche.
Její příběh ale nebyl klidný. Roku 1781 kapli po úderu blesku zničil požár. V době josefinských reforem byla poutní funkce zrušena a vybavení se rozvezlo do okolních obcí a kostelů. Stavba potom chátrala, v roce 1968 přišla o zvon a v roce 1994 se zřítila věž.
Obnova začala z iniciativy klubu založeného v roce 1991. Nový krov a střecha vznikly v letech 1996 až 1997, věž byla obnovena v roce 2001 a další práce pokračovaly na fasádě, oknech, dveřích, omítkách, dlažbě i schodišti. Veřejnosti byla kaple předána v roce 2003 a později znovu vysvěcena. Dnes slouží také jako prostor pro koncerty, výstavy a společenská setkání.
Pěšky z Radonic k výhledu na Doupovské hory
Vintířovský vrch leží severně od Vintířova v nadmořské výšce přibližně 385 metrů. Z Radonic sem vede nenáročná pěší trasa dlouhá asi 2,3 kilometru. Cesta prochází Vintířovem a míří k obnovené kapli, kolem níž jsou rozmístěny kameny zaniklých sídel, novodobé sochy i prvky obnovené křížové cesty.
Z návrší se otevírá částečný výhled na Vintířov, Radonice a hřebeny Doupovských hor. Výlet lze spojit s návštěvou vintířovského zámeckého areálu, kostela svaté Markéty nebo drobných sakrálních památek v okolí. Interiér kaple nemusí být běžně přístupný, proto je vhodné plánovat návštěvu na pouť či jinou veřejnou akci, případně si aktuální možnost ověřit u obce.
Tradiční Vintířovská pouť se koná první červencovou neděli; pro rok 2026 byla oznámena na 5. července. Ať už ale návštěvník dorazí při pouti, nebo v tichu všedního dne, největší síla místa spočívá v jednoduchém setkání s kameny, které přežily vesnice, jež už nelze navštívit.