Pod upravenými cestami Petřínských sadů protéká voda a ve svazích se skrývá síť štol. Nad nimi se střídají zahrady, zbytky opevnění, kaple, vyhlídky i místa spojená s literaturou a pražskými pověstmi. Právě tuto mnohovrstevnatost má ukázat komentovaná vycházka, která podle oznámení povede od horní stanice lanovky přes severní a východní svahy až k Újezdu.
Vrchol s historií, která sahá hluboko
Petřín patří k nejrozsáhlejším zeleným plochám v samotném centru Prahy. Jeho vrch dosahuje přibližně 320 až 328 metrů nad mořem a svahy se rozkládají mezi Malou Stranou a Strahovem. Dnešní podoba však vznikala postupně. Petřínské sady nejsou jedním jednotně založeným parkem, ale souborem zahrad s odlišným původem a charakterem. Patří k nim například Nebozízek, Růžový sad, park u rozhledny, Lobkovická a Seminářská zahrada.
První písemná zpráva o Petřínu se podle dostupných údajů vztahuje k roku 1108. Tehdy zde byli popraveni poslední Vršovci. Tento doložený historický okamžik se často prolíná s pozdějšími vyprávěními o pohanských obřadech, věšteckých ohních nebo tajemné atmosféře vrchu. Takové motivy patří k místní tradici a představivosti, nelze je však zaměňovat za potvrzená historická fakta.
Prameny, štoly a Hladová zeď
Jedním z méně nápadných, ale pozoruhodných témat Petřína je voda. Svahy byly po staletí bohaté na prameny a jejich odvodnění řeší soustava štol směřujících k Vltavě. Po rekonstrukcích se uvádí celkem sedmnáct štol. Člověk, který se prochází po povrchu, tak míjí technické dílo ukryté pod cestami a zahradami. Právě podzemní infrastruktura pomáhá vysvětlit, proč je Petřín zároveň romantickým parkem i složitou krajinou náchylnou k sesuvům a proměnám.
Výraznou dominantou svahu je Hladová zeď. Nechal ji za Karla IV. vybudovat v letech 1360 až 1362 jako součást pražského opevnění. Je dlouhá přibližně 1 178 metrů a místy dosahuje výšky kolem osmi metrů. Lidové vysvětlení jejího názvu hovoří o zaměstnání chudých obyvatel v době nedostatku. Odborný pohled ale zdůrazňuje především její obrannou úlohu. I tento rozdíl mezi tradovaným příběhem a historickým výkladem patří k tomu, co může komentovaná procházka nabídnout.
Od kaplí k romantickému parku
Petřín má také výraznou sakrální vrstvu. Stojí zde kostel svatého Vavřince, jehož předchůdce mohl vzniknout už na přelomu 10. a 11. století, dále kaple Božího hrobu, kaple Kalvárie a Křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Vedle náboženského významu vytvářejí tyto stavby zvláštní kontrast k rušné metropoli pod kopcem.
Jinou tvář ukazuje Nebozízek. Původně šlo o vinici, později o ovocný sad, který Praha zpřístupnila veřejnosti v roce 1842. Rozsáhlejší parkové úpravy souvisely s Jubilejní zemskou výstavou a výstavbou lanovky v roce 1891. Ze stejné doby pochází také Petřínská rozhledna, vybudovaná jako výstavní atrakce, a sousední Zrcadlové bludiště, původně pavilon Klubu českých turistů. Jeho podoba napodobuje vyšehradskou gotickou bránu Špičku.
Mácha, vyhlídky a příběhy na hranici pověsti
Romantickou pověst Petřína posílil básník Karel Hynek Mácha. Jeho pomník z roku 1911 vytvořil Josef Václav Myslbek podle návrhu Antonína Balšánka. Jarní návštěvy pod rozkvetlými ovocnými stromy se staly součástí pražské tradice a z vrchu učinily místo pro procházky, schůzky i tiché pozorování města.
Program vycházky připomíná také sochu Panny Marie z Exilu, litopunkturní stélu, vyprávění o poustevnících a loupežnících nebo domy s neobvyklými osudy. U těchto motivů je namístě opatrnost: jde o pověsti, tradované příběhy či novodobé interpretace, nikoli vždy o historicky ověřené události. Právě jejich srovnání s doloženými dějinami může být zajímavější než samotná senzace.
Prakticky pro návštěvníky
Podle původního oznámení se má vycházka konat 28. října 2026. Sraz je plánován u horní stanice lanovky a zakončení u stanice dolní. Přesnou délku, čas trvání, cenu vstupného i aktuální provoz lanové dráhy je vhodné před cestou ověřit u pořadatele. Trasa má být částečně zvládnutelná s kočárkem s pomocí, kvůli schodům však není vhodná pro vozíčkáře. Vstupenky se podle oznámení kupují předem.
Ať už návštěvník absolvuje komentovanou trasu, nebo se vydá Petřínem samostatně, vyplatí se nespěchat. Na jednom kopci se tu potkávají středověké dějiny, městská technika, zahradní architektura, poezie i lidová představivost. To je důvod, proč Petřín zůstává zajímavý i pro ty, kteří už jeho rozhlednu a známé panorama dávno znají.