Čtyřicet jedna metrů nad roklí – právě tak vysoko se nad roklí Kocour tyčí Žampašský viadukt u Jílového u Prahy. Přesněji jeho výška dosahuje 41,73 metru, takže při pohledu z údolí vynikne mohutnost stavby ještě výrazněji než při letmém průjezdu vlakem. Po mostě přitom stále vede jednokolejná železniční trať mezi Lukou pod Medníkem a Jílovým u Prahy.
Viadukt je součástí trati 210, známé také jako Posázavský pacifik. Překonává rokli, kterou protéká Studený potok, a měří přibližně 109 metrů. Jeho konstrukci tvoří sedm půlkruhových kleneb, každá s rozpětím 12 metrů. Podle Správy železnic jde o nejvyšší kamenný železniční most v České republice a zároveň o jeden z nejvyšších mostů tohoto typu v Evropě.
Stavba na konci 19. století
Most vznikal v náročném terénu v závěru 19. století, pravděpodobně v letech 1898 až 1899. Železniční provoz byl slavnostně zahájen 1. května 1900. Stavitelé se museli vypořádat nejen s hlubokou roklí, ale také s dopravou materiálu do míst, kam tehdejší technika neměla snadný přístup.
Na stavbě pracovali především italští dělníci, kteří měli zkušenosti s budováním železnic v Alpách. Kámen se dopravoval z lomů v okolí Sázavy, zejména z oblasti Borku a Kamenného Přívozu. Podle popisů stavby pomáhala polní drážka a dvojkolejný šikmý výtah. Zdivo je v různých materiálech označováno jako hrubozrnná žula nebo granodiorit – v každém případě jde o kámen, který mostu dodává výrazný, přirozeně odolný vzhled.
Při bližším pohledu lze v obloucích zahlédnout kamenné krakorce. Ty nejsou jen ozdobným detailem. Sloužily jako opěrné body pro dřevěné lešení, na němž se klenby během výstavby vyzdívaly. Právě podobné prvky připomínají, kolik ruční práce a promyšlených postupů se za zdánlivě jednoduchou kamennou stavbou skrývá.
Technická památka, která neztratila svůj účel
Žampašský viadukt je nemovitou kulturní památkou od roku 1958. Jeho hodnota však nespočívá pouze v historickém stáří. Most je stále součástí fungující železnice, takže návštěvník může technickou památku vnímat v původním provozním kontextu. Označení se liší podle prostředí: setkat se lze s názvy Žampašský most, most na Žampachu nebo Kocourský viadukt.
Stavba prošla v průběhu času opravami a zásahy, mimo jiné sanací spárování a posílením spodní stavby. Není proto přesné tvrdit, že se jí nikdy nedotkly žádné úpravy. Podstatné však je, že si zachovala svou původní podobu i základní funkci a dodnes patří k nejvýraznějším objektům trati mezi Vraným nad Vltavou a Čerčany.
Od viaduktu ke zlatým štolám
Výlet k mostu se dobře hodí jako součást poznávání Posázaví. Z Jílového u Prahy lze pokračovat přes Žampach po značených cestách a naučné stezce Jílovské zlaté doly. Okruh dlouhý přibližně pět kilometrů spojuje viadukt s historickými štolami, prameny a zříceninou Včelího hrádku.
Dobré pohledy na most nabízejí cesty pod viaduktem i protější vyhlídky v okolí Posázavské stezky. Zespodu vyniknou vysoké pilíře, pravidelný rytmus oblouků i struktura kamenného zdiva. Zajímavým doplněním je návštěva Regionálního muzea v Jílovém u Prahy a prohlídka zpřístupněných zlatých štol. Jílové totiž s těžbou zlata souvisí natolik silně, že se tato historie propsala i do příběhu samotného mostu.
Most, který se dostal na zlatou minci
V roce 2013 se Žampašský viadukt objevil na zlaté pamětní minci České národní banky. Mince s nominální hodnotou 5 000 korun vyšla 8. října jako šestá z desetidílného cyklu Mosty. Motiv spojil technickou výjimečnost viaduktu s historií Jílového, včetně zdejší tradice těžby zlata a někdejší mincovny založené za Karla IV.
Na místo se dá pohodlně přiblížit vlakem ze stanice Luka pod Medníkem nebo Jílové u Prahy a následně pokračovat pěšky. Konkrétní spoje na trati 210 je vhodné před cestou ověřit, protože jízdní řády i provoz mohou ovlivnit výluky. Samotný most je stále železniční infrastruktura: bezpečné je pozorovat jej z veřejných cest a vyhlídek, nikoli vstupovat do kolejiště nebo na konstrukci. Největší zážitek ostatně nabízí právě pohled z údolí, kde se ukáže, proč je Žampašský viadukt právem jedním z technických symbolů Posázaví.