Pod jižní branou hradu Veveří se při záchranném archeologickém výzkumu objevily základy mohutné středověké hradby. Zdivo je silné přes dva metry a podle dosavadních zjištění naznačuje, že vstup do hradu vypadal ve středověku jinak, než se dosud předpokládalo. Nález je jedním z nejvýznamnějších výsledků výzkumu, který začal 1. prosince 2025 a probíhá souběžně s obnovou jižní brány a přilehlé Skleníkové terasy.
Brána, která ukrývá několik staletí
Jižní brána nemá jednoduchou stavební historii. Její dnešní podoba souvisí především s pozdně renesančními úpravami na počátku 17. století, uvnitř její hmoty i pod podlahami se však dochovaly starší konstrukce. Archeologové v jedné z místností v patře odkryli mohutnou obvodovou zeď starší brány. Její horní část byla po staletí ukrytá v podlahových zásypech.
Výzkum dřevěných konstrukcí pomocí dendrochronologie zároveň ukázal, že první patro jižní brány prošlo v raném novověku několika přestavbami. Ty lze zařadit do 17. a 18. století. Výsledky tak potvrzují, že jižní vstup nebyl jednorázově postaveným objektem, ale spíše stavební kronikou, do níž se postupně zapisovaly proměny hradu.
Na starší stavební fáze upozornil už výzkum z roku 2021. Tehdy se ukázalo, že čelní zdivo v místě pěší branky může být starší než samotný průraz vstupu. Souvislost se starší gotickou branou zůstala hypotézou, aktuální odkryvy však poskytují další podklady pro její ověřování. Konečná interpretace jednotlivých konstrukcí zatím není uzavřená.
Podzemní kanál odváděl vodu k Veverce
Archeologové objevili také dosud neznámou část historického podzemí. Jde o odvodňovací kanál s cihlovou klenbou, který odváděl vodu z jižní části hradu podzemím směrem k potoku Veverka. V sondě nad kanálem se nejprve objevilo torzo novověké cihlové dlažby a písčitý zásyp. Teprve pod ním se ukázala klenutá konstrukce.
Odvodňovací systém pravděpodobně souvisí s rozsáhlými terénními úpravami po přívalových deštích a sesuvech půdy v letech 1872 a 1873. Současné skleníky měly vzniknout až po těchto událostech. I zdánlivě nenápadná technická stavba tak pomáhá rekonstruovat, jak se v 19. století měnilo okolí jižní části hradu a jak se jeho obyvatelé vyrovnávali s vodou a nestabilním terénem.
Od mincí po relikty skleníku
Po odstranění novověkých betonových podlah prozkoumali odborníci zásypy také pomocí detektorů kovů. Mezi nálezy vynikly dva rakouské krejcary císaře Františka II. z počátku 19. století. Mince byly nalezeny 2. prosince 2025, tedy v den výročí bitvy u Slavkova. Samy o sobě nepřinášejí zásadní změnu ve výkladu hradu, připomínají však, že i běžné stavební vrstvy mohou zachovat drobné stopy každodenního života.
Starší zjišťovací výzkum v prostoru zaniklého skleníku zase doložil, že relikty stavby leží těsně pod dnešním terénem. Skleník měl středovou cestičku, po stranách vyvýšené záhony a cihelnou dlažbu. U oranžerie se nacházelo topeniště, které sloužilo k vytápění. Oranžerie a skleník vznikly pravděpodobně kolem roku 1876 z podnětu kněžny Heleny Ypsilanti.
Obnova zpřístupní jinou tvář Veveří
Současný projekt nese název Brána čtyř staletí. Kromě jižní brány zahrnuje Skleníkovou terasu, oranžerii, skleník a opěrnou zeď. V opravené bráně má vzniknout návštěvnické centrum, pokladna, sociální zázemí, úschovna zavazadel a klidová zóna. Revitalizovaná terasa nabídne také nové pohledy na hradní palác a okolní krajinu.
Obnova jižní brány je podle projektové dokumentace spojena s celkovými zdroji téměř 82,94 milionu korun, přičemž 44 milionů má pokrýt dotace ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci IROP. Dokončení Skleníkové terasy je plánováno do 31. října 2027, jižní brány do 30. listopadu 2027.
V sezoně 2026 proto návštěvníci do areálu vstupují západní, horní branou od zastávky U Matky Boží. Jižní brána a Skleníková terasa zůstávají během oprav uzavřené. Archeologické objevy je však možné sledovat při odborných prohlídkách v rámci Archeologického léta. Termíny v srpnu a září 2026 byly podle aktuálních údajů obsazené, nabídka se ale může měnit.
Veveří leží v brněnském katastru Bystrc nad Brněnskou přehradou, přesto se u něj často objevuje označení Veverská Bítýška. Národní kulturní památka se vyvíjela téměř osm století a právě probíhající výzkum ukazuje, že její příběh stále není dokončený. Pod novějšími podlahami, terasami a technickými úpravami zůstávají vrstvy, které mohou proměnit pohled na fungování jednoho z nejrozsáhlejších hradních areálů v Česku.