Stačí se vydat ke dveřím napravo od Pražského orloje a představit si, co se nachází pod dlažbou Staroměstského náměstí. Nejde jen o sklepy historických domů, ale také o Cizinecký vstup – spojnou komoru pražské kanalizace. Právě tady se stékají hlavní sběrače ze Starého Města a odtud pokračuje kmenová stoka A směrem k Bubenči.
Místo představuje pozoruhodné setkání dvou tváří Prahy. Nahoře se odehrává turistický ruch kolem radnice a Orloje, pod zemí však dodnes připomíná technickou proměnu města z přelomu 19. a 20. století. Historická infrastruktura tu není pouze exponátem v muzeu – kanalizační systém a jeho navazující části jsou součástí městského provozu.
Komora pod Staroměstskou radnicí
Cizinecký vstup je místem, kde se podle technických podkladů spojují tři hlavní sběrače přicházející z Celetné, Železné a Melantrichovy ulice. Novější popisy zmiňují také oblast Malého náměstí. Z této komory začíná kmenová stoka A, která vede pod Pařížskou ulicí, pokračuje pod Čechovým mostem a dále pod Letnou, ulicí Korunovační a Stromovkou až k Ústřední čistírně odpadních vod v Bubenči.
Celá stoka A měří více než tři kilometry. Úsek od Cizineckého vstupu pod Pařížskou ulicí k Čechovu mostu je dlouhý přibližně 610 metrů. Stoka odvádí odpadní vody z oblastí Prahy 1, 2, 3 a části Prahy 5. Nejde tedy o izolovanou kuriozitu, ale o konkrétní článek rozsáhlého systému, který propojuje historické centrum s okrajem metropole.
Lindleyho odpověď na hygienické problémy města
Moderní pražská kanalizace vznikala v době, kdy rychlý růst města přinášel vážné hygienické potíže. Starší síť odváděla splašky přímo do Vltavy. Řešením se stal jednotný kanalizační systém navržený anglickým inženýrem Williamem Heerleinem Lindleyem. Komplexní projekt pražské stokové sítě a mechanické čistírny v Bubenči předal v červnu 1893.
Stavba staroměstského stokového sběrače oficiálně začala na počátku roku 1898. Do zkušebního provozu se čistírna v Bubenči dostala 27. června 1906, kdy bylo otevřeno stavidlo kmenové stoky A. Cizinecký vstup tak patří do období, kdy Praha budovala infrastrukturu odpovídající modernímu velkoměstu.
Lindleyho stoky měly typický vejčitý profil a vznikaly z cihel. U historické stoky pod Pařížskou ulicí se zachovaly také kanalizační cihly a keramické žlábky na dně. Průchozí úsek má podle magistrátních materiálů přibližně 2,4 metru na výšku a 1,6 metru na šířku. Tento rozměr se týká samotné štoly, nikoli celé dispozice spojné komory.
Reprezentativní prostor, který poznamenala voda
Název Cizinecký vstup souvisí s někdejší reprezentační úlohou. Pražští radní se jím podle Pražských vodovodů a kanalizací v minulosti chlubili zahraničním návštěvám. Technické dílo tak dostalo podobně slavnostní funkci jako jiné městské památky. Odborné popisy upozorňují na kvalitní zednické práce i kamenické prvky v prostoru soutoku.
Komora ani navazující stoky se však nevyhnuly poškození. Technický průzkum z 90. let 20. století zaznamenal rozsáhlý systém trhlin. Stav ovlivnily také povodně, kaverny v okolní zemině a havárie souběžného vodovodního potrubí. Po povodni v roce 2002 se podařilo stoku pod Pařížskou částečně zpřístupnit po snížení průtoku. Pozdější opravy řešily stabilitu stěn i stav dna a keramických žlábků.
Kdy se lze pod Orloj podívat
Cizinecký vstup není běžnou turistickou atrakcí s každodenním provozem. Veřejnosti se otevírá při mimořádných komentovaných prohlídkách pořádaných Pražskými vodovody a kanalizacemi. Pro rok 2026 jsou oznámeny termíny 19., 20. a 22. září. Vstup má být bezplatný, je však nutná předchozí registrace; podle aktuálních informací se má spustit 31. srpna 2026 v 9 hodin.
Sraz účastníků je přímo u vstupu pod Orlojem. Jedna prohlídka trvá přibližně 20 minut a program je zaměřen především na spojnou komoru, soutok historických stok a začátek kmenové stoky A. Neznamená tedy automaticky průchod celou trasou až do Bubenče. Návštěvníci potřebují pevnou obuv a dobrý zdravotní stav, minimální věk je šest let. Děti do patnácti let mohou vstoupit pouze v doprovodu dospělého.
Prohlídka nabízí neobvyklý pohled na Prahu: místo obdivovaných fasád ukazuje město jako organismus, který potřebuje nejen náměstí, mosty a paláce, ale také důmyslné zázemí ukryté hluboko pod nimi.