Podskalí bývalo rušnou vltavskou osadou, kde se život řídil řekou a dřevem plujícím po jejím proudu. Většinu jeho staré zástavby později pohltila asanace, ale čtvrť nezmizela beze stopy. Stačí se vydat od Výtoně do okolních ulic a začít číst její minulost na domech, v názvech i v dochovaných stavbách.
Osada spojená s řekou a dřevem
Podskalí se rozvíjelo jako rybářská a dřevařská osada při Vltavě. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1199. Zástavba se soustředila do ulic rovnoběžných s řekou a její obyvatelé byli úzce spojeni s plavbou i obchodem. Roku 1316 potvrdil Jan Lucemburský Podskalským monopol na obchod se dřevem. Na začátku 15. století vznikl plavecký cech, který zanikl až roku 1783, když se obchod se dřevem uvolnil.
Významnou roli hrála Výtoň. Právě zde se z vorů vybíralo clo tak, že se z nich část dřeva odsekla — připadala na každý dvanáctý kmen. Tento způsob dal místu jeho jméno. Voroplavba nebyla jen dopravou, ale také prací a každodenním prostředím celé komunity lidí od řeky.
Celnice, která přežila proměnu čtvrti
Nejvýraznější připomínkou této minulosti je Podskalská celnice na Rašínově nábřeží. Pozdně gotická roubená stavba má omítnuté přízemí, zatímco horní patro si zachovalo podobu srubu. Obec ji koupila pro celní účely roku 1561. V domě býval také hostinec a noclehárna pro plavce, takže sloužil nejen výběru cla, ale i lidem, kteří putovali po řece.
Dnes je v celnici expozice věnovaná Podskalí, jeho obyvatelům a voroplavbě na Vltavě. Je to dobré místo, kde začít procházku: pomůže představit si, jak těsně byly někdejší domy, řemesla i pohyb vorů svázané s řekou. Otevírací dobu je vhodné před návštěvou ověřit, protože se může měnit.
Co zůstalo po asanaci
Demolice starého Podskalí probíhaly v letech 1905 až 1914. Rašínovo nábřeží bylo dokončeno roku 1908 a na uvolněných parcelách pak vyrostla nová zástavba, mimo jiné bloky z let 1911 až 1913. Proměna přinesla dnešní podobu nábřeží, zároveň však přerušila kontinuitu někdejší husté čtvrti.
Mezi staršími stavbami se dochoval dům U Kolíbalů ve Vyšehradské ulici, označovaný jako jediný dochovaný podskalský barokní dům. To ale neznamená, že je jedinou historickou stopou v oblasti. K pozůstatkům patří také Podskalská celnice a kostel Nejsvětější Trojice; připomínán je i kostel svatých Kosmy a Damiána. V místě někdejší mlýnské strouhy, která přiváděla vodu z Botiče, stojí dům se zbytky středověkého Vyšehradského neboli Fabiánovského mlýna. Patřil vyšehradské kapitule a mlelo se v něm ještě ve třetí čtvrtině 19. století.
Podskalí čitelné na fasádách
Minulost čtvrti připomínají i domy, které vznikly v době její proměny nebo později. V Ladově ulici zaujmou sochy plavců a sgrafita s podskalskými náměty. Dům U Podskaláka z roku 1895 zdobí malby řemesel a povolání spojených s Vltavou. Na nároží Trojické a Podskalské ulice je zase reliéf plavců z roku 1912. Nejde tedy jen o izolované ozdoby: společně vyprávějí o profesích, které dávaly zdejšímu místu jeho charakter.
Živou komunitu plavců, rybářů a pobřežných připomíná také spolek Vltavan, založený roku 1871. Při procházce lze spojit návštěvu celnice s ulicemi Na Výtoni, Vyšehradskou, Plaveckou, Ladovou a Trojickou. Podskalí už nenabízí pohled na původní osadu jako celek, ale jeho stopy jsou rozeseté v dochovaných stavbách i ve výzdobě novějších domů. Právě jejich hledání ukazuje, jak silně utvářela pražskou čtvrť řeka a práce lidí kolem ní.