Na první pohled může Polom působit jako obyčejný horský les. Jeho skutečná hodnota se ale skrývá v přirozeném vývoji, starých stromech a tlejících kmenech, které zde zůstávají na místě. Právě díky nim patří přírodní rezervace Polom k nejcennějším lesním lokalitám CHKO Železné hory.
Rezervace leží v katastru obce Horní Bradlo v Pardubickém kraji, v nadmořské výšce přibližně 545 až 625 metrů. Chráněna je už od 31. prosince 1933. Dnes zaujímá zhruba 20,2 hektaru a skládá se ze dvou oddělených částí – Velkého Polomu a menšího Malého Polomu. Mezi nimi se nachází kulturní smrkový porost.
Les, který dostal šanci zestárnout
Polom je pozůstatkem jedlobukového pralesa, jaký býval pro Železné hory typický. Ve stromovém patře se uplatňuje buk lesní, smrk ztepilý a javor klen, zatímco jedle bělokorá, kdysi významná součást zdejších lesů, je dnes zastoupena jen omezeně. Podél potoka Polomka se přidávají prameništní jaseniny a lužní olšiny.
Historie ochrany přitom nezačala až s moderní ochranou přírody. Na přelomu 19. a 20. století nechal kníže František Josef z Auerspergu v části lesa omezit běžné hospodaření. Les označovaný jako krasoles se stal také místem výukových procházek pro lesníky. Díky tomuto rozhodnutí se zachoval cenný kus porostu, který může připomenout podobu zdejší krajiny před rozšířením smrkových monokultur.
O někdejší mohutnosti zdejších jedlí svědčí i historické vyprávění o takzvané Staré královně. Jedle měla podle regionálních údajů měřit 46 metrů, obvod jejího kmene dosahoval 580 centimetrů a její stáří se odhadovalo na tři staletí. Uschla na počátku 20. století.
Mrtvé dřevo jako základ pestrého života
V Polomu se neodstraňují padlé kmeny ani odumírající stromy. Nejde o zanedbaný les, ale o záměrnou ochranu přirozených procesů. Mrtvé dřevo zadržuje vlhkost, rozkládá se a poskytuje úkryt i potravu organismům, které by v běžně obhospodařovaném lese jen obtížně přežívaly.
Výrazně je to patrné u hub. V rezervaci bylo zaznamenáno více než 400 druhů a přes polovinu z nich je vázána právě na dřevní hmotu. K vzácnějším nálezům patří například mozkovka rosolovitá nebo korálovec jedlový. Polom je významný také výskytem brouků – zjištěno jich zde bylo 147 druhů. Některé, například Ipidia binotata, jsou spojovány s pralesovitým prostředím a starými buky či jedlemi.
Na tlejícím dřevě a v půdě žije také žížala podhorská. Za určitých podmínek mohou její tělní tekutiny a sliz slabě světélkovat. Polom přitom představuje západní hranici jejího rozšíření v České republice. Lesní společenstvo doplňují datel černý, holub doupňák nebo budníček lesní.
Od květnatých bučin po prameniště
Rozmanitost rezervace není ukryta jen v kmenech. V podrostu květnatých bučin rostou například kyčelnice devítilistá, kyčelnice cibulkonosná a řeřišnice trojlistá. Kyselejší části lesa charakterizují buk lesní, ostřice lesní, svízel vonný a borůvka. Vlhčí místa u potoka pak vytvářejí podmínky pro jaseniny a olšiny.
Okolní ochranné pásmo má přibližně 55 hektarů. I zde se postupně nahrazují kulturní smrkové porosty pestřejší směsí jedle, buku, javoru klenu a jilmu horského. Cílem je vytvořit stabilnější lesní celek, který bude lépe odpovídat místním podmínkám.
Do rezervace nyní nevstupujte
Polom dnes není běžně přístupným turistickým cílem. Od května 2023 je zelená turistická trasa přeložena mimo rezervaci, a to podle aktuálních informací do roku 2033. Správa CHKO Železné hory žádá veřejnost, aby do chráněného území nevstupovala.
Důvodem je bezpečnost. Po napadení porostů kůrovcem se v bezzásahovém lese nachází velké množství odumřelých stromů a hrozí jejich pád. Starší mapy či turistické texty proto nemusí odpovídat dnešní situaci. Případnou návštěvu okolí je vhodné plánovat pouze podle aktuálního značení a pokynů Správy CHKO. I z odstupu však Polom připomíná, jak cenný může být les ponechaný vlastnímu vývoji – a že někdy je nejlepší způsob, jak takové místo poznat, respektovat jeho klid a nevstupovat do něj.