Jméno Posraná skalka patří k těm místním názvům, které člověku utkví v paměti dřív než zeměpisné souřadnice. Ve Víru na Vysočině označuje drobný skalní útvar, který leží nedaleko vyhlídky Klubačice. Zajímavost místa tak nespočívá jen v kameni samotném, ale také v příběhu názvu — a v tom, že jeho přesný původ neumíme spolehlivě doložit.
Skalka kousek od známější vyhlídky
Posraná skalka je podle turistického podkladu vysoká přibližně osm metrů a od Klubačice ji dělí zhruba dvě stě metrů. Jde o orientační údaje, nikoli o přesné zaměření. Skalní útvar je popisován jako nápadný bod u silničky, zatímco Klubačice je samostatně známá především jako vyhlídka. Některé prameny ale obě místa názvoslovně směšují, takže při hledání v mapách nebo při rozhovoru s místními nemusí být označení vždy chápáno stejně.
Klubačice nabízí pohled na Hrdu Ves a část Víru pod přehradou. Má také vlastní doložitelnou historii: její železné zábradlí pořídila brněnská stolová společnost Dalibor a veřejnosti bylo předáno v červenci 1911. Tento údaj se vztahuje k vyhlídce, nikoli automaticky k Posrané skalce. Při návštěvě je proto dobré rozlišovat mezi místem s vyhlídkou a blízkým skalním útvarem, i když se v některých textech jejich názvy překrývají.
Jméno s nejistým vysvětlením
Jedna z uváděných domněnek spojuje jméno skalky s dělníky, kteří mířili z obce do někdejší textilní dílny a místo cestou míjeli. Skalka leží přibližně mezi centrální částí Víru a areálem někdejšího provozu. Regionální článek zasazuje vznik textilní dílny do období těsně před první světovou válkou, samotný původ názvu však zůstává hypotetický. Není k dispozici spolehlivý doklad, který by potvrzoval, že právě dělníci dali skalce její jméno.
Právě v tom je podobný název zajímavý jako drobná součást místní paměti. Lidová pojmenování se často předávají ústně a jejich vysvětlení se může časem měnit. Tady je proto fér oddělit doložené informace od vyprávění: víme, že se název používá, ale nevíme jistě, jak vznikl. Opatrnost je namístě i kvůli samotnému místu. Zatímco jeden regionální text uvádí, že Klubačice bývala známá jako Posraná skalka, jiné popisy zachycují skalku a vyhlídku odděleně.
Drobnost, která doplňuje obraz Víru
Vír tak nabízí dvě blízké, ale ne zcela totožné zajímavosti: vyhlídku s výhledem na obec a menší skálu, jejíž jméno se stalo malým místním rébusem. Okolí připomíná také proměny obce, kde se vedle přírodních míst uplatňoval průmyslový provoz. Podrobnější historii textilní dílny však nelze opřít jen o jednu regionální zmínku, a proto není důvod přisuzovat skalce víc historických souvislostí, než je doloženo.
Posraná skalka není velkou památkou ani samostatným cílem na dlouhou výpravu. Může ale být drobnou zastávkou při poznávání Víru a jeho okolí — zvlášť pro ty, které zajímají místní názvy, jejich proměny a rozdíl mezi jistotou a pověstí. A když už člověk zamíří ke Klubačici, stojí za to mít na paměti, že nedaleko se skrývá ještě jeden skalní bod, jehož jméno má vlastní, dosud neuzavřený příběh.