Jen málokteré místo v Praze dokáže na krátké procházce nabídnout tolik různých příběhů. Prokopské údolí se zařezává mezi Hlubočepy, Jinonice a Nové Butovice, jeho svahy ukazují prvohorní horniny a bývalé lomy připomínají dobu, kdy se zde kámen těžil pro rozrůstající se město. K tomu se přidávají stepní stráně, jeskyně, železniční viadukty, dávné hradiště a literární stopa Jaroslava Foglara.
Vlastní přírodní rezervace má rozlohu přibližně 171 hektarů a je součástí přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Zároveň jde o nejsevernější výběžek Českého krasu zasahující do Prahy. Údolím vedou pěší i cyklistické trasy a výlet lze snadno přizpůsobit: od nenáročné cesty podél potoka až po výstup na náhorní plošiny a vyhlídky.
Krajina, která vznikla v pravěkém moři
Prokopské údolí není jen zelenou oázou mezi sídlišti. V jeho skalách je odkryt souvislý geologický sled od svrchního ordoviku až po střední devon. Místní horniny vznikaly v dávných mořích a dodnes ukrývají fosilie, kvůli nimž sem míří také geologové a paleontologové. S územím je spojený Joachim Barrande, jehož práce významně přispěla k poznání prvohorního života v okolí Prahy.
Výraznou dominantou jsou Hemrovy skály. Jejich podloží tvoří diabas, hornina spojená s dávnou podmořskou sopečnou činností. Skalní hřeben má silurské stáří a jeho stepní charakter vytváří podmínky pro suchomilné rostliny, například česnek tuhý nebo lomikámen trojprstý. Na jižně orientovaných svazích bývá v létě horko a stínu je málo, odměnou jsou však otevřené výhledy a neobvyklá scenérie, která působí na pražské poměry téměř horsky.
O zdejší otevřenou krajinu se nestará jen příroda sama. Po staletí byly svahy využívány zemědělsky a pravidelná pastva ovcí a koz se od roku 2000 obnovila jako způsob, jak bránit zarůstání křovinami. Péče zahrnuje také potlačování akátu a dalších dřevin, které by stepní společenstva postupně zastínily.
Lomy, jezírko a zaniklé poutní místo
Těžba kamene probíhala v údolí už od středověku, později ji urychlil růst Prahy, průmyslu a dopravní infrastruktury. Lomy změnily původní reliéf a vytvořily strmé skalní stěny i prohlubně, v nichž dnes návštěvníci hledají pozůstatky průmyslové minulosti. Nejznámějším místem je Prokopské jezírko, které vzniklo v bývalém lomu.
Ve skalách se dodnes nachází několik menších jeskyní. Největší Prokopská jeskyně však zanikla v důsledku rozsáhlé těžby v 19. století, stejně jako poutní kostelík svatého Prokopa. Jeho někdejší místo připomíná především dřevěný kříž. S jeskyní a kostelíkem se pojí legenda o svatém Prokopovi, který měl v podzemí přemoci ďábla a zapřáhnout ho do pluhu. Pověst patří k atmosféře místa, nikoli k historicky doloženým událostem.
Hradiště s výhledem i vousy svatého Ivana
Na náhorní plošině nad údolím leží Butovické hradiště. První osídlení se datuje přibližně do doby kolem roku 3000 před naším letopočtem. Později zde vzniklo slovanské hradiště s předhradím, které zabíralo zhruba deset hektarů. Z opevnění se dochoval především val rozdělující plošinu na dvě části.
Místo má nejen archeologický, ale také přírodovědný význam. Na jižních svazích roste chráněný kavyl Ivanův, známý jako vousy svatého Ivana. Otevřené stráně navíc nabízejí jiný pohled na údolí než cesta u potoka. Výstup je místy kamenitý a po dešti kluzký, proto se hodí pevná obuv.
Po stopách Dvojky a Pražského Semmeringu
Prokopské údolí má své místo také v dějinách českého skautingu. Jaroslav Foglar sem chodil se svým oddílem Dvojka a zdejší prostředí bývá spojováno s atmosférou jeho knih, včetně Chaty v Jezerní kotlině. Přímé literární předobrazy konkrétních scenérií je přesnější vnímat jako tradované nebo možné inspirace.
V údolí stojí šestá foglarovská lavička, která připomíná romány Pod junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje. Navázat na ni měla také Skautská stezka Jaroslava Foglara s třinácti zastaveními v údolí a okolí. Podoba a stav značení se mohou měnit, proto je dobré ověřit si trasu přímo před výletem.
Výlet lze spojit s pohledem na hlubočepské viadukty Pražského Semmeringu. Technická památka s mosty vysokými přibližně dvacet metrů vede nad údolím a připomíná, že zdejší krajina není jen přírodní, ale také výrazně utvářená člověkem. Do Hlubočep, Jinonic, Nových Butovic nebo Řeporyjí se pohodlně dostanete městskou dopravou. Hlavní údolní cesta je vhodná i pro kratší rodinnou procházku, zatímco stezky k lomům, vyhlídkám a hradišti vyžadují více času a jistější krok.
Protože jde o chráněné území, patří k výletu ohleduplnost: držet se cest, nevstupovat do nepřístupných lomů a jeskyní, neničit stepní vegetaci a nerušit pasoucí se zvířata. Právě díky tomu může Prokopské údolí zůstat nečekaně divokým místem uprostřed velkoměsta.