Podzemí u Velenic nevytvořila příroda. Pusté kostely, známé také jako Lindavské komory, vznikly ruční těžbou pískovce a křemičitého písku v údolí říčky Svitávky. Na přibližně dvoukilometrovém úseku mezi Svitavou a Velenicemi se dochovaly různé komory, chodby, skalní pilíře i pozůstatky průmyslového náhonu.
Nejznámější částí komplexu jsou Pekelné doly. Právě ta dnes spojuje technickou památku, válečnou minulost, filmovou historii a živé návštěvnické místo. Název Pusté kostely je přitom širší označení celé soustavy, zatímco Pekelné doly představují konkrétní podzemní prostor níže po proudu.
Podzemí pro zrcadlárny
Těžba zde začala nejpozději v 18. století. Pískovec se dobýval v ručně vysekaných prostorách, následně se drtil a třídil podle velikosti. Získané frakce měly důležitou úlohu při broušení skla a zrcadel v okolních zrcadlárnách.
S průmyslovým využitím souvisel také náhon, který vedl částečně pod zemí. Voda se do něj dostávala úpravou toku Svitávky a přes jez. Celý náhon měřil přibližně 300 metrů a ve skalách jsou dodnes patrné letopočty 1779 a 1872.
Významným podnikem byla zrcadlárna Rabštejn, kterou nechal asi kilometr směrem k Velenicím roku 1854 postavit hrabě Karel Kinský. Část výrobních prostor vznikla přímo ve skalním masivu. Obě zdejší zrcadlárny ukončily provoz až v souvislosti s hospodářskou krizí ve 30. letech 20. století.
Nautilus a válečné využití
Za druhé světové války dostaly některé podzemní prostory nové, podstatně temnější využití. V listopadu 1944 zde vznikla podzemní továrna firmy Weser Flugzeugbau, označovaná také zkratkou WFG. Část prostoru nesla jméno Nautilus, které připomíná právě toto období.
Podle dostupných historických podkladů se zde připravovala výroba gyroskopů a později také leteckých kanónů MK 108. Provoz se však výrazně nerozvinul. Komplikoval ho nedostatek kvalifikovaných pracovníků, technické potíže i omezený přesun zařízení z Polska. V pramenech se objevují rozdílné údaje o počtu nuceně nasazených lidí, proto není vhodné uvádět jedno přesné číslo bez dalšího archivního ověření.
Po válce sloužily komory jako sklady, mimo jiné pro brambory a zeleninu. Později chátraly a zanášely se odpadem. Proměna přišla v roce 2003, kdy zde vznikl motorkářský klub Pekelné doly. Prostory se postupně vyčistily a upravily pro dnešní využití.
Jak velké jsou skutečné Pekelné doly
Rozměry se podle zdroje a způsobu měření liší. Samotné Pekelné doly zasahují přibližně 60 metrů do skály, jejich šířka se uvádí kolem 140 metrů a výška dosahuje až 3,5 metru. Strop podpírá zhruba třicet mohutných pilířů.
Jiné části Pustých kostelů mají odlišnou podobu. Komory u silnice podpírá šestnáct skalních sloupů a v minulosti mohly být opakovaně zaplavovány. Některé prostory proto částečně zaplnily říční sedimenty. Právě rozdílný stav jednotlivých částí je důvodem, proč nelze celý komplex popisovat jako jednu jednotnou jeskyni.
Jde o umělé podzemí vysekané v pískovcích jizerského souvrství, nikoli o klasický přírodní kras. V části u náhonu se navíc v březnu 2020 zřítil velký blok pískovce na turistickou trasu. Při návštěvě je proto nutné respektovat případné uzávěry, pokyny provozovatele a nevstupovat do míst, která nejsou určena veřejnosti.
Filmové peklo, které je ve skutečnosti menší
Pusté kostely proslavila pohádka S čerty nejsou žerty. Film se zde natáčel v roce 1984 a skutečné podzemní prostory posloužily jako kulisy pekla. Před natáčením byly jeskyně vyklizeny ze skladovacího využití, při němž se zde uchovávaly brambory.
Filmový prostor však působí větší, než ve skutečnosti je. Velkolepého dojmu filmaři dosáhli mimo jiné širokoúhlým objektivem a úpravami lokací. Ne všechny scény navíc vznikly v dnešní komoře Pekelné doly. Některé využily jiné části Pustých kostelů, takže filmové peklo nelze jednoduše ztotožnit s jediným podzemním sálem.
V areálu se podle regionálních filmových přehledů objevily také pohádky Nejkrásnější hádanka a Princezna a písař. Nejpevněji doložená však zůstává právě filmová historie pohádky S čerty nejsou žerty.
Dnešní Pekelné doly
Současné Pekelné doly fungují jako motorkářský klub, občerstvení i turistické místo. Motorkáři mohou za stanovených podmínek vjet přímo do podzemí a využít kryté parkování ve skalním prostoru. Provozovatel ale žádá, aby návštěvníci uvnitř netúrovali motory a neprováděli gumování.
Teplota se v podzemí po celý rok pohybuje přibližně kolem 12 °C, takže i v létě přijde vhod teplejší oblečení a pevná obuv. Přístupnost jednotlivých částí se může měnit podle sezony, akcí, počasí a pokynů majitele. Před cestou je proto rozumné ověřit aktuální provoz přímo u Pekelných dolů. Zázemí dnes doplňuje také tematická expozice Purgatory inspirovaná řeckým podsvětím.
Pusté kostely tak nejsou jen kulisou známé pohádky. Jsou dokladem těžby a zpracování pískovce, připomínkou zrcadlářské tradice i místa, kde se v jediné lokalitě potkaly válečné dějiny, filmová fikce a současný komunitní život.