Největší jeskyně Pekelných dolů se jmenuje Nautilus. V jejích prostorách se těžil písek, za druhé světové války tu fungovala podzemní výrobna a ve filmu se proměnila v Luciferovo království. Dnes do ní přijíždějí turisté, filmoví fanoušci i motorkáři. Rozsáhlé pískovcové podzemí leží v údolí Svitávky mezi Velenicemi a Svitavou a patří k nejzajímavějším technickým památkám regionu.
Písek pro zrcadlárny dal vzniknout podzemnímu městu
Pekelné doly nejsou přirozenou jeskyní v běžném smyslu. Jde převážně o uměle vyhloubené komory a chodby v pískovcových skalách. Jejich vznik souvisel s těžbou jemného písku, který se používal při broušení skla a výrobě zrcadel. Ve Velenicích vznikla roku 1767 brusírna zrcadel náležející ke sloupskému panství, a právě zdejší sklářský provoz pomohl určit další podobu krajiny.
Jednotlivé části podzemí vznikaly postupně a jejich přesné datování se v dostupných materiálech liší. Celý komplex má přibližně 3 500 metrů čtverečních a návštěvníka překvapí svou šířkou i výškou. Provozovatel jej označuje za největší pískovcové podzemí v Evropě; toto označení je ale vhodné chápat jako turistické představení areálu, nikoli jako jednoznačně doložený evropský rekord.
Nautilus připomíná méně známou válečnou kapitolu
Největší prostor dostal název Nautilus. Na podzim roku 1944 v něm vznikla německá podzemní výrobna, která měla využít bývalé těžební komory. Historická shrnutí ji spojují s výrobou nebo kompletací letecké techniky, zejména gyroskopů a leteckých kanonů MK 108 ráže 30 milimetrů. Výroba se však podle dostupných údajů nerozvinula v plánovaném rozsahu.
Po válce se podzemí změnilo ve skladiště. Uskladňovalo se zde ovoce a zelenina a v době natáčení známé pohádky dokonce brambory uložené sovětskou armádou. Filmový štáb proto musel část prostor před kamerou nejprve vyklidit. Tak se z bývalého průmyslového a vojenského areálu stala kulisa jednoho z nejpůsobivějších českých filmových pekel.
Filmové peklo, které vzniklo díky širokoúhlému objektivu
Pohádka S čerty nejsou žerty z roku 1984 proslavila Pekelné doly po celé republice. V podzemních sálech zde úřaduje Lucifer v podání Karla Heřmánka a divák získává dojem obrovského, členitého podsvětí. Ve skutečnosti jsou prostory menší, než působí na plátně. Kameraman Jaromír Šofr proto využil širokoúhlý objektiv, který dokázal zdůraznit jejich hloubku a vytvořit velkorysou filmovou iluzi.
Je přitom dobré rozlišovat jednotlivé lokace. Pekelné doly představovaly především samotné Luciferovo podzemí, zatímco vstup do pekla a skalní schody se natáčely na hradě Sloup. Další scény vznikly například ve Střehomi. Filmové peklo tedy není jediné konkrétní místo, ale působivě poskládaný celek několika českých lokací.
V Pekelných dolech vznikaly také další filmové projekty. Turistické materiály zmiňují například pohádky Nejkrásnější hádanka a Princezna a písař nebo film Solomon Kane. Každý návštěvník si tak může v rozlehlých sálech představovat nejen čerty, ale i jiné filmové světy.
Dnešní areál patří filmovým fanouškům i motorkářům
Od roku 2001 je místo spojeno s motorkářským klubem Pekelné doly. Motorkáři mohou přijet přímo do jeskyně a zaparkovat uvnitř, což je zážitek, jaký běžné turistické cíle nenabízejí. Provozovatel zároveň žádá, aby návštěvníci v podzemí netúrovali motory a neprováděli hlučné jízdy. Areál je přístupný také autem nebo na kole.
Historické prostory dnes doplňuje zážitková instalace Purgatory. Ta pracuje s motivy řeckého podsvětí, Háda, Krona, řeky Styx a převozníka Charóna. Nejde o původní součást dolů, ale o současné návštěvnické ztvárnění, které rozšiřuje nabídku podzemí o další tematickou vrstvu.
Co vědět před návštěvou
V podzemí se drží teplota kolem 12 °C, takže se hodí teplejší vrstva i během letních měsíců. Areál nepřijímá platební karty a uvnitř není GSM signál ani Wi-Fi. Otevírací doba i program se mění podle sezony, počasí a aktuální situace, proto je vhodné ověřit si před cestou aktuální informace u provozovatele. Přenocování v areálu není možné a psi mají podle návštěvních pokynů zůstávat u vstupní brány.
Pekelné doly lze spojit s výletem po širším okolí. V krajině kolem Svitávky se nacházejí další prostory označované jako Pusté kostely, pozůstatky zrcadlárenského provozu i zajímavé objekty Velenic, například zrcadlovna a kaple Božího hrobu. Podzemí tak není jen filmovou kulisou, ale klíčem k pochopení průmyslové, válečné i kulturní historie celého kraje.