Jen málokterý průmyslový provoz dokáže tak názorně spojit zemědělství, železnici, řemeslo a pivovarnictví jako sladovna v Rajhradu. Vyrábí se tu slad tradičním humnovým způsobem, který je pomalejší a náročnější než moderní průmyslové postupy, ale dodnes má své místo při výrobě českého ležáku. Od září 2000 je rajhradská sladovna spojena s pivovarem Bernard, který je jejím největším odběratelem.
Začalo to u místních zemědělců
Sladovna zahájila provoz v roce 1872 jako Rolnická akciová sladovna. Její vznik podnítili rajhradští a okolní hospodáři, kteří chtěli lépe využít úrodu sladovnického ječmene. Významnou úlohu při založení sehrál tehdejší starosta Jan Hrůza. Budova vyrostla vedle železniční stanice, což nebyla náhoda. Kolejní spojení usnadňovalo dovoz obilí i expedici hotového sladu k odběratelům.
Rajhrad tak získal průmyslový podnik, který byl od počátku pevně napojený na okolní krajinu. Ječmen se dnes zpracovává především z okolí Brna a z Vysočiny. Sladovna tak zůstává součástí regionálního zemědělského řetězce, i když její výrobky míří také mimo jižní Moravu a za hranice.
Provoz, který několikrát začínal znovu
Historie sladovny nebyla bez přerušení. Za první světové války se výroba sladu zastavila a areál sloužil k sušení zeleniny pro rakouskou armádu. Dne 25. srpna 1919 pak sladovna vyhořela. O dva roky později se spojila s brněnskou akciovou společností Moravia a na obnovu se čekalo až do konce dvacátých let.
O nové podobě provozu bylo rozhodnuto v prosinci 1927. V následujícím roce byla budova znovu vybudována podle projektu mnichovského architekta Wierdemanna. Další poškození přinesly boje o Rajhrad na konci druhé světové války. V historických materiálech se uvádí také válečná výroba zaměřená na stroje pro armádu. Po válce následovala rekonstrukce v roce 1950 a výroba se obnovila v roce 1951. Později sladovna fungovala v rámci Obchodních sladoven.
Od namočeného zrna k hotovému sladu
Humnové sladování je založené na přirozeném klíčení ječmene. Zrno se nejprve namáčí, aby přijalo potřebnou vlhkost. Poté se rozprostře na takzvaných humnech, tedy podlahách v chladných a tmavých prostorách. Několik dní zde klíčí a sladovníci musí sledovat průběh procesu i stav zrna.
Naklíčený ječmen se následně přesouvá na hvozd, kde se suší. Právě teplota a délka sušení ovlivňují barvu i vlastnosti výsledného sladu. Po hvozdění se odstraňují klíčky, označované jako sladový květ. Ten nekončí jako odpad, ale využívá se jako krmivo pro zvířata. Hotový slad se potom skladuje a připravuje k přepravě do pivovarů.
Celý proces trvá několik dní a vyžaduje více času i prostoru než průmyslové sladování. Jeho zastánci v něm však vidí jednu z cest k vlastnostem, které sládci potřebují pro typický český ležák. Rajhradská sladovna patří k posledním českým provozům, kde se tento způsob stále používá.
Význam přesahuje hranice Rajhradu
Roční výroba se podle dostupných údajů pohybuje kolem 6 000 tun tradičního českého sladu. Jde o orientační údaj, nikoli o přesně potvrzenou současnou produkci. Největším odběratelem je Bernard, slad však odebírají také české minipivovary a zákazníci ze zahraničí. Historické záznamy dokládají obchodní kontakty například s Francií, Belgií, Nizozemskem, Švýcarskem, Itálií, Rakouskem a Severní Amerikou už ve třicátých letech 20. století.
Sladovna bývá označována za největší humnový provoz svého druhu, podle různých městských materiálů dokonce za největší na světě nebo ve střední Evropě. Takové označení je vhodné chápat jako provozní a propagační charakteristiku. Jisté ale je, že jde o mimořádně významný doklad tradiční technologie a o podnik, který pomáhá udržovat kontinuitu české pivní kultury.
Co uvidíte při návštěvě Rajhradu
Sladovna na adrese Palackého 135 stojí nedaleko železniční stanice a nejlépe vynikne v širším kontextu města. Zvenčí připomíná, že české pivo nevzniká pouze v pivovaru, ale také na polích, ve sladovnách a v dopravních uzlech, které tyto provozy po desetiletí spojovaly.
Nejde o běžně přístupnou památku s pravidelnou otevírací dobou. Případnou prohlídku nebo fotografování areálu je proto nutné předem domluvit s provozovatelem. Výlet lze spojit s poznáním Rajhradu, jeho benediktinského kláštera, železniční historie a zemědělského zázemí. Právě v tomto propojení spočívá hlavní kouzlo sladovny: za jejími zdmi se potkává průmyslová minulost s živou tradicí, která pokračuje i dnes.