Mezi stavební sutí ležel předmět, který mohl snadno skončit na skládce. V roce 1970 však voják základní služby František při opravě kanalizace objevil nepoškozený oltářní kámen. Předal jej tehdejšímu rajhradskému faráři a ten v kameni rozpoznal schránku na ostatky z původního oltáře. Po desetiletích se zachráněný prvek vrátil do kostela, pro který byl kdysi vytvořen.
Příběh patří ke Kostelu Božského Srdce Páně, někdy označovanému také jako Kostel Božského Srdce Ježíšova. Stojí v areálu kláštera Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova v Rajhradě a jeho dějiny připomínají neklidné proměny českého 20. století.
Klášter vyrostl na benediktinském pozemku
Řeholní areál vznikal v letech 1924 až 1929 na pozemku, který sestry získaly od rajhradských benediktinů. Kostel byl vysvěcen 21. září 1929 brněnským biskupem Josefem Kupkou. Kongregaci přitom už v roce 1915 prosadil brněnský biskup Pavel Huyn. Jejím posláním byla péče o nemocné, chudé a opuštěné – tedy služba, která je s místem spojená dodnes.
Osud kostela se výrazně změnil na konci druhé světové války. Klášterní areál se stal jedním z německých obranných bodů při bojích o Rajhrad a utrpěl těžké škody. Sestry se do oprav pustily bezprostředně po válce, jejich úsilí však přerušil komunistický převrat.
Z chrámu bylo skladiště i kinosál
Po nástupu komunistického režimu byly řeholnice soustředěny v Rajhradě a později odvezeny na nucené práce. Klášter obsadila Československá lidová armáda. Samotný kostel přestal sloužit svému původnímu účelu a využíval se jako vojenské skladiště, později jako kinosál.
Právě do této doby spadá i nález oltářního kamene. Podle svědectví představené kláštera sehrál při jeho záchraně hlavní roli František Franěk ze Šitbořic, který pracoval jako vodoinstalatér. Podrobnosti příběhu vycházejí především z pamětního svědectví, jisté však je, že kámen se schránkou na ostatky byl uchován namísto toho, aby zmizel spolu s dalšími pozůstatky původního vybavení.
Sestry se do areálu vrátily v dubnu 1994 a kostel byl znovu vysvěcen 10. června téhož roku biskupem Vojtěchem Cikrlem. Návrat řeholní komunity znamenal začátek další etapy obnovy místa.
Starý kámen v novém oltáři
Výraznou proměnou prošel interiér v roce 2026. Obnova zahrnovala novou výmalbu, vyčištění a ošetření mramorové podlahy, nové lavice i restaurování dřevěných soch Panny Marie a svatého Josefa. Proměnil se také presbytář.
Jeho dominantou je nový čtvercový oltář z carrarského mramoru. Doplnily jej mozaiky, které se objevují také na ambonu a svatostánku. Návrh i realizaci připravila Dílnа Všech svatých vedená architektem Jiřím Šťastou. Do nového oltáře byl přitom vložen právě původní oltářní kámen se schránkou na ostatky. Moderní úprava tak nezpřetrhala vazbu s kostelem, který tolikrát změnil svou podobu i využití.
Při stavebních pracích byla odkryta také původní hrobka zakladatelky kongregace. Podle klášterního webu byla pietně zachována. Kostel se po přibližně pětiměsíční uzávěře znovu otevřel v srpnu 2026 a nový oltář slavnostně posvětil 22. srpna brněnský biskup Pavel Konzbul.
Místo modlitby i péče o druhé
Rajhradský areál dnes není pouze uzavřeným řeholním prostorem. Funguje zde Dům Matky Rosy pro seniory, Hospic svatého Josefa a další sociální služby. Součástí kláštera je také malé muzeum věnované historii kongregace.
Kostel je filiálním kostelem římskokatolické farnosti Rajhrad. Bohoslužby se podle údajů kongregace konají od pondělí do soboty ráno a v neděli dopoledne, aktuální režim je však vhodné ověřit před návštěvou. Klášter na adrese Odbojářů 324 není památkou s pevně stanovenou návštěvní dobou. Do kostela se lze běžně dostat při bohoslužbách, prohlídku areálu nebo muzea je lepší předem domluvit.
Pro návštěvníka může být Rajhrad zajímavý právě propojením několika vrstev: řeholní historie, válečných stop, období komunistického útlaku i současné služby nemocným a seniorům. A také nenápadným kamenem, který přežil zánik původního oltáře a po letech znovu zaujal své místo v srdci kostela.