Na Rejvízu, místní části Zlatých Hor, se historie osady soustřeďuje do několika staveb stojících nedaleko od sebe. Nejvýraznější z nich je kostel Jména Panny Marie, venkovská klasicistní stavba z počátku 19. století. Hned vedlejší fara zase připomíná dobu, kdy se v Jeseníkách nejen modlilo, ale také tkalo, předlo a hospodařilo v rytmu horského života.
Z kaple vznikl skutečný kostel
Rejvíz se začal výrazněji osidlovat na přelomu 18. a 19. století. S příchodem obyvatel na zdejší náhorní planinu vyvstala také potřeba vlastního duchovního zázemí. Původní záměr počítal pouze s kaplí, nakonec však díky podpoře dárců vznikl menší kostel.
Základní kámen byl položen v roce 1808 a stavba byla dokončena následujícího roku. K vysvěcení došlo 24. září 1809. Na vzniku kostela se podílel frývaldovský děkan a biskupský komisař Johann Rother, povolení poskytl vratislavský biskup Josef Kristián Hohenlohe a k realizaci přispěl také stavebním dřevem.
Stavba je zděná z lomového kamene a má podobu jednolodního kostela. Vstupní průčelí doplňuje hranolová věž zakončená štíhlou jehlancovou střechou. Na fasádě zůstaly kamenné desky s německými nápisy, které připomínají mimo jiné položení základního kamene a patronaci biskupa. Právě tyto detaily dávají jednoduchému objektu konkrétní historický příběh.
Interiér ukrývá památkově cenné vybavení
Vnitřní prostor kostela není pozoruhodný pouze svou atmosférou horského chrámu. Dochoval se zde mobiliář z 19. století, mezi který patří například víko křtitelnice, křišťálový lustr a větší zvon. Tyto prvky jsou vedeny jako samostatně chráněné movité památky.
Kostel zdobí také sochy slezských řezbářů Bernarda Kutzera a jeho syna Rafaela Kutzera z nedalekého Horního Údolí. Uváděno je rovněž dílo malíře R. Templera. Nechybějí ani varhany, které doplňují duchovní i historickou hodnotu interiéru.
Význam stavby přesahuje její rozměry. Kostel byl v roce 2001 prohlášen kulturní památkou České republiky a dodnes je připomínkou počátků Rejvízu jako trvale osídlené horské osady.
Fara jako svědectví domácího tkalcovství
S kostelem přirozeně souvisela sousední fara, vybudovaná pravděpodobně krátce po dokončení chrámu. Nesloužila jen jako obydlí kněze. Byla také místem správy farnosti, ukládání matrik a kronik a náboženské výuky. Spolu s kostelem tvořila duchovní a společenské centrum Rejvízu.
V bývalé faře později fungovala expozice Tkalcovna, která představovala tradiční domácí textilní výrobu na Jesenicku. Návštěvníci v ní mohli vidět dochovanou světnici, dobový nábytek, kolovrat i několik typů tkalcovských stavů. Mezi exponáty byl menší stav – replika staršího typu používaného už od 16. století – nebo větší stav ze Supíkovic. Nechybělo ani snovadlo a gobelínový stav nalezený přímo na Rejvízu.
Expozice tak ukazovala řemeslo nikoli jako vzdálenou průmyslovou historii, ale jako součást každodennosti horských domácností. Podle Děkanátu Jeseník však muzeum v někdejší podobě působilo od roku 2008 pouze do října 2023, kdy byla dosavadní expozice ukončena. Starší turistické informace proto nemusí odpovídat současnému stavu objektu.
Výlet za historií i přírodou Rejvízu
Kostel s farou stojí v místní části Zlatých Hor v okrese Jeseník. U fary se uvádí adresa Rejvíz 12, návštěvu je však vhodné předem ověřit, protože aktuální přístupnost kostela ani případná nová podoba Tkalcovny nejsou z dostupných podkladů jisté.
Procházka po Rejvízu se dobře spojuje s výpravou do okolní přírody. Nedaleko leží známé rašeliniště a Mechová jezírka, která ovšem nejsou součástí samotného památkového areálu. Kostel Jména Panny Marie přesto stojí za samostatnou pozornost: v jeho jednoduché podobě se setkává architektura, příběh osidlování i paměť řemesel, která po generace utvářela život v Jeseníkách.