Velké mechové jezírko není obyčejný rybník ukrytý v lese. Je pozůstatkem rozsáhlého vrchovištního rašeliniště, které se v mělké pánvi Hrubého Jeseníku začalo vytvářet před šesti až sedmi tisíci lety. Voda se tu kvůli nepropustnému podloží, chladnému klimatu a vydatným srážkám hromadila, rostliny odumíraly jen pomalu a postupně vznikala vrstva rašeliny silná místy až 6,6 metru.
Dnes je Rejvíz jedním z nejvýznamnějších mokřadních území Moravy a Slezska. Národní přírodní rezervace má podle aktuálních údajů přibližně 329 hektarů a její rašeliniště zadržuje velké množství vody. Při deštích a jarním tání ji dokáže akumulovat, v sušších obdobích pak pomalu uvolňuje vodu do pramenících toků.
Stezka, která návštěvníky drží na správné cestě
Naučná stezka Rejvíz začíná u penzionu Rejvíz, kde se nachází také parkoviště. Po žluté značce pokračuje k rozcestí Pod Rejvízem a dále ke vstupu do rezervace. Odtud vede po modré značce až k Velkému mechovému jezírku. Aktuálně uváděná délka trasy je 2,5 kilometru, při návratu stejnou cestou je proto dobré počítat přibližně s pěti kilometry.
Stezka má lehkou obtížnost a na trase čeká čtrnáct zastavení. Informační panely vysvětlují, jak vzniká rašeliniště, co se děje na vrchovišti, jak se proměňovala okolní krajina a jakou roli v ní má člověk. Na jednom místě se vybírá symbolický příspěvek na údržbu stezky; pevná částka se může měnit.
Nejzajímavější úsek přichází v závěru. Cesta se mění v úzký dřevěný haťový, někdy označovaný také jako povalový, chodník. Ten návštěvníkům umožňuje projít nad podmáčeným terénem, aniž by rozšlapávali citlivou vegetaci. Právě proto je důležité zůstat na značené trase. Malé mechové jezírko ve východní části rezervace veřejná stezka neobsluhuje a není určeno k návštěvě.
Jesenická krajina s nádechem severu
Rejvíz působí jinak než běžný horský les. Podmáčené smrčiny a blatkové bory, mlhy, voda ukrytá v mechu a pomalý rozklad padlých kmenů vytvářejí atmosféru, která připomíná severskou tajgu. Místní podmínky vyhovují rostlinám, jež bychom v české krajině nečekali. Roste tu například rojovník bahenní, kyhanka sivolistá, klikva bahenní, suchopýr nebo vzácná borovice blatka.
Pozorný návštěvník může zahlédnout také rosnatku okrouhlolistou, drobnou masožravou rostlinu, která si nedostatek živin pomáhá doplňovat lapáním hmyzu. K rašeliništi jsou vázáni i vzácní živočichové, například šídlo rašelinné, skokan rašelinný, čolek karpatský, sýc rousný nebo bekasina otavní. Rezervace je součástí soustavy Natura 2000 i ptačí oblasti Jeseníky.
Turistická literatura uvádí u Velkého mechového jezírka plochu zhruba 1 692 až 1 693 metrů čtverečních, délku 69 metrů, šířku 41 metrů a hloubku kolem tří metrů. Jde o orientační parametry používané v návštěvnických materiálech. Mnohem důležitější než samotná čísla je však způsob, jakým jezírko zapadá do celého rašelinného systému.
Osada s roubenými domy a dlouhou historií
Rejvíz není jen přírodní rezervace, ale také místní část Zlatých Hor s výraznou horskou architekturou. Název vychází z německého označení Reihwiesen, které se vykládá jako „řada luk“ nebo „bohaté louky“. První zmínka o místě se uvádí k roku 1687, samotný rozvoj osady je pak spojován s hostincem Kajetána Beera z roku 1768 a následnou kolonizací.
Obyvatelé se živili především pastevectvím, prací v lese a zemědělstvím. V širším okolí se těžila také železná ruda, která zásobovala železárny v okolních obcích. Těžba zanikla přibližně kolem roku 1863. Z pozdější doby pochází kostel Jména Panny Marie, postavený v letech 1808 až 1809, i řada roubených domů z 19. století. Právě kvůli zachované podobě byla osada v roce 2004 vyhlášena vesnickou památkovou zónou.
Prakticky před výletem
Na Rejvíz se hodí pevná obuv, protože okolí bývá vlhké a mimo dřevěný chodník může být blátivé. Trasa je vhodná pro pěší; s kočárkem může být průchod úzkým haťovým chodníkem nepohodlný, praktičtější bývá nosítko nebo krosna. Před cestou je rozumné ověřit aktuální stav stezek, zejména po silném větru, vydatných deštích nebo v zimě.
Rezervace nejlépe vynikne při pomalé chůzi a bez spěchu. Rejvíz ukazuje, že i krátký výlet může vést krajinou s tisíciletou pamětí. Dřevěný chodník zde není překážkou ani pouhou atrakcí, ale zároveň návštěvnickou cestou i ochranou místa, které by větší nápor lidí snadno poškodil.