Jen málokteré divadelní představení začíná už cestou na místo. V Řevnicích vede poslední úsek k Lesnímu divadlu do kopce, mezi stromy a po nerovném terénu. Odměnou je přírodní amfiteátr, kde se během Lesních slavností divadla setkává profesionální herecká tvorba s prostředím, které nelze přenést do kamenné budovy.
Festival se v roce 2026 koná od 26. do 31. srpna, vždy od 20 hodin. Program tvoří tři tituly Dejvického divadla: Vina?, Vražda krále Gonzaga a Žáby. Podle aktuálních informací pořadatelů jsou všechna letošní představení vyprodaná. Lesní slavnosti tak znovu potvrzují, že kulturní magnet nemusí stát v centru velkého města.
Tři inscenace, tři různé divadelní polohy
První dva večery patří inscenaci Vina?, třetímu textu Daniela Majlinga napsanému přímo pro Dejvické divadlo. Režie se ujal Ivan Trojan, který se objeví také mezi účinkujícími spolu s Václavem Neužilem, Marthou Issovou, Lenkou Krobotovou, Simonou Babčákovou, Tomášem Jeřábkem, Pavlem Šimčíkem a Lukášem Příkazkým. Už samotné obsazení slibuje ansámblovou podívanou postavenou na výrazných hereckých osobnostech.
Ve dnech 28. a 29. srpna následuje Vražda krále Gonzaga v režii Jiřího Havelky. V představení hrají Barbara Lukešová, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková, Tomáš Jeřábek, Martin Myšička a Ivan Trojan. Závěr festivalu obstará Žáby, novější komedie Petra Zelenky. Její specifikum spočívá v sólovém formátu: jedinou hereckou roli ztvárňuje Ivan Trojan a představení trvá přibližně 80 minut.
Scéna s více než stoletou pamětí
Lesní divadlo leží přibližně kilometr od centra Řevnic a jeho historie sahá do období první světové války. Vznik scény se spojuje s továrníkem Václavem Čekanem a místním Okrašlovacím spolkem. Oficiální historie pracuje s rokem 1916, některé katalogové záznamy uvádějí rok 1917. V roce 1918 pak vzniklo hlediště, šatny a další dřevěné zázemí podle návrhu stavebního rady Emila Červinky.
Na počátku zde působila Čekanova dramatická družina, v níž hrály děti a mladí lidé z Řevnic i Prahy. Na scéně se objevily například Rusalka, Medvěd a víla nebo Sen noci svatojánské. Od roku 1923 areál využívá Jednota divadelních ochotníků v Řevnicích, dnešní Divadelní soubor Řevnice. Místo tedy není pouze festivalovou kulisou, ale také dlouhodobým domovem místní divadelní tradice.
Historický amfiteátr, který se přizpůsobil současnosti
Lesní divadlo v 60. letech chátralo a několik let se v něm prakticky nehrálo. Velká obnova v letech 1971 až 1973 přinesla nové šatny, osvětlovací kabinu, klubovnu, bufet, sociální zázemí i elektrické rozvody. Další důležitou změnou bylo zastřešené jeviště vybudované v roce 2014. Díky němu dnes areál zvládá nejen divadelní představení, ale také koncerty a další kulturní akce.
Kapacita se podle různých údajů pohybuje přibližně mezi 600 a 700 diváky. Důležitější než samotné číslo je však charakter prostoru. Hlediště zůstává otevřené, sedí se na dřevěných lavicích a místa nejsou číslovaná. Les, večerní šero a případná změna počasí se stávají součástí návštěvního zážitku.
Co čekat při návštěvě
Do areálu se nejlépe hodí teplé neformální oblečení, pevná obuv, deka a pláštěnka nebo nepromokavá bunda. Deštník pořadatelé nedoporučují, protože může překážet ve výhledu ostatním. Užitečný může být také repelent. Při nepřízni počasí se postup řídí aktuální situací; krátký déšť může znamenat přerušení a následné pokračování představení.
Z nádraží v Řevnicích vede cesta k divadlu pěšky do kopce. Vlakem trvá cesta z Prahy-Smíchova přibližně 26 minut, z Berouna asi 16 minut. Autem je vhodné zaparkovat u Coopu a pokračovat pěšky, protože parkování přímo v lesním areálu ani v jeho bezprostředním okolí není určeno pro běžné návštěvníky.
Lesní slavnosti divadla vznikly ze spolupráce řevnických pořadatelů a Dejvického divadla. První ročník se uskutečnil v roce 2005 a nabídl jediný titul, Bratry Karamazovy. Od té doby se festival rozrostl, zatímco jeho hlavní kouzlo zůstalo stejné: kvalitní divadlo v prostoru, kde mezi jevištěm a divákem nestojí zdi.