Hrad na hoře s královským jménem
V lesích nad Jítravou a Zdislavou, na vrchu Velký Vápenný, leží pozůstatky hradu, který dnes na první pohled nemusí působit jako výrazná zřícenina. Roimund však nabízí něco jiného než zachovalé palácové zdi: jeho podobu lze číst přímo v terénu. Návštěvník tu najde relikty zdiva, zahloubenou cisternu i stopy mohutného opevnění.
Hrad založil roku 1342 Jan z Donína se svolením krále Karla IV. Jméno Roimund bývá spojováno s francouzskými slovy „roi“ a „mont“, tedy král a hora. V písemných pramenech se objevují také podoby Roynungen, Ronnenburg nebo Roymunth. Už samotný název tak připomíná dobu, kdy panovník povoloval budování hradů a jejich zakladatelé upevňovali své postavení v krajině.
Areál stál v nadmořské výšce 570 metrů na ostrožně Velkého Vápenného. Jeho půdorys byl pravidelně oválný a obráncům pomáhal i tvar terénu. Hrad nebyl postaven na rovině, kterou by bylo třeba celou chránit stejným způsobem; jeho opevnění využívalo přirozené výhody místa.
Příkop, val a cisterna v lesním terénu
Nejlépe čitelné pozůstatky dnes nejsou jen zbytky zdí. V terénu lze rozeznat příkop se zdvojeným valem, které pomáhaly oddělit hradní areál od okolí a ztížit přístup útočníkům. K důležitým stopám patří také zahloubená cisterna. Ta připomíná, že hrad potřeboval vlastní zásobu vody, zvlášť v době obléhání nebo při dlouhodobém pobytu posádky.
Právě u podobných lokalit je užitečné dát si na prohlídku čas. Místo upravených návštěvnických tras a výrazných informačních prvků tu podobu hradu skládá návštěvník z terénních vln, příkopu a zbytků zdiva. Oválný obrys areálu napovídá, jak byla stavba zasazena do ostrožny, zatímco val s příkopem ukazuje, kudy vedla část obranného obvodu.
Pohraniční hrad v neklidné době
Roimund nebyl pouze útočištěm a správním sídlem. Jeho poloha souvisela také s děním na česko-lužickém pomezí. Roku 1414 hrad dobyl Jan z Vartenberka a využíval ho k loupeživým výpadům proti lužickému Šestiměstí. V roce 1427 se jeho hejtmanem stal Hans Foltch ze saské Torgavy. Zřícenina tak připomíná období, kdy se spory a mocenské zájmy v pohraničí promítaly přímo do života okolních měst i krajiny.
Přesný okamžik zániku hradu není jistý. Od poloviny 15. století se uvádí jako rozbořený, a proto není namístě přisuzovat jeho konec konkrétnímu roku bez výhrady. Dnes z něj zůstaly především terénní relikty, které se v lesním prostředí snadno přehlédnou, ale při pozorné prohlídce vypovídají o někdejší velikosti a obranném uspořádání.
Pěší cíl bez hradního zázemí
Roimund je volně přístupný a podle dostupných informací k němu vede žlutě značená turistická trasa. Ta propojuje modrou trasu od Hrádku nad Nisou a Hamrštejna s červenou cestou z Jítravy do Noviny. Konkrétní nástupní místo ani parkování nejsou blíže ověřeny, proto se vyplatí naplánovat cestu podle aktuální turistické mapy.
Je třeba počítat s tím, že jde o lesní lokalitu, nikoli o upravený hradní areál s návštěvnickým zázemím. Odměnou je klidné místo, kde se historie neukazuje v podobě obnovených interiérů, ale v samotném uspořádání krajiny. Roimund je zajímavým cílem pro ty, kdo rádi objevují méně nápadné památky a dokážou si někdejší hrad představit z několika zbylých stop.