Nečekejte řadu klasických křížů ani barokní sousoší. Křížová cesta Hesov–Uhry u Přibyslavi je především setkáním současného kovářského umění s otevřenou krajinou Vysočiny. Po cestě mezi místními částmi Hesov a Uhry stojí třináct originálních kovových plastik. Každá pracuje s jedinou postavou Krista, pokaždé v jiné poloze a výtvarném ztvárnění.
Čtrnácté zastavení má podobu samostatného kovaného kříže na návrší u Uher. Právě od něj celý příběh začal. Kříž byl vztyčen v listopadu 2020 poblíž stoletého stromu svobody, vysazeného v roce 1919. Později se stal závěrečným bodem celé poutní trasy.
Od covidových procházek k trvalému dílu
Myšlenka na novou křížovou cestu vznikla v době covidové epidemie. Když byly omezené bohoslužby a lidé se nemohli běžně setkávat v kostele, přibyslavský farář Pavel Sandtner začal více vnímat okolní krajinu jako prostor pro individuální zastavení a rozjímání.
První podoba cesty byla provizorní. Na jaře 2021 vznikla zastavení ze stlučených latí a během individuální pouti jich trasou prošly více než dvě stovky lidí. Zájem ukázal, že místo má smysl i mimo mimořádnou dobu. Farnost proto společně s městem Přibyslav, spolkem OPUKA a uměleckým kovářem Petrem Štáflem připravila trvalé řešení.
Štáfl žije v místní části Uhry a nedaleko cesty má svou dílnu. Jeho třináct plastik bylo instalováno v březnu 2023. Slavnostní požehnání se uskutečnilo na Květnou neděli 2. dubna téhož roku za účasti královéhradeckého diecézního biskupa Jana Vokála.
Pašijový příběh v jediném člověku
Každá plastika má mohutnější spodní část, která se směrem vzhůru zjemňuje. Na vrcholu se objevuje Kristus, pod ním symbolická část trnové koruny a uprostřed číslo zastavení. Kov zde nepůsobí jako dekorace navíc. Jeho tvrdost, nepravidelnost i postupné odlehčení dávají dílům výraznou symbolickou sílu.
Jednotlivá zastavení připomínají odsouzení, přijetí kříže, tři pády, setkání s matkou, pomoc Šimona, Veroničinu roušku, setkání s plačícími ženami, svlečení roucha, přibití na kříž, smrt, sejmutí z kříže a uložení do hrobu. Výjevy ale nejsou doslovné. Neúčinkují prostřednictvím množství postav, nýbrž skrze jediného Krista a jeho proměňující se polohy.
Návštěvník tak nedostává hotový obraz každé scény. Musí si všimnout tvaru, směru i vztahu plastiky k cestě a okolnímu prostoru. Právě tato otevřenost je jedním z nejzajímavějších rysů díla.
Cesta, která vrátila krajině prostupnost
Trasa začíná u bývalé osady Hesov, v prostoru poblíž areálu společnosti Savencia, a vede po lesní a polní cestě k Uherům. Měří přibližně 1,2 až 1,4 kilometru podle použitého podkladu a jednotlivá zastavení dělí zhruba stok metrů. Krátká procházka se tak přirozeně střídá s chvílemi, kdy člověk vnímá především les, pole a vzdálené obrysy Přibyslavi.
Součástí projektu nebylo jen osazení plastik. Obnovila se také část staré cesty, která byla za minulého režimu podle dobových informací zaorána a dlouho se nevyužívala. Duchovní projekt tak současně připomíná, že krajina není pouze kulisou, ale také sítí cest, které spojují obce, lidi i jejich paměť.
Podél obnovené trasy byla plánována dubová alej v horní části cesty. Její aktuální rozsah a stav je vhodné před návštěvou ověřit, stejně jako podmínky na samotné cestě.
Tip na nenáročný výlet u Přibyslavi
Křížová cesta je volně přístupná a lze ji projít kdykoli. Počítejte však s přírodním, místy kamenitým povrchem, nikoli s upraveným chodníkem. Hodí se především pro pěší; v turistických materiálech se objevuje také jako cyklistický cíl, bezbariérovost ani vhodnost pro kočárky ale dostupné podklady nepotvrzují.
Odměnou je klidná trasa bez monumentálního areálu a závěrečný výhled od kříže u Uher. Podrobnější průvodce s názvy zastavení nabízí turistické informační centrum v Přibyslavi. Před cestou se vyplatí ověřit jeho aktuální dostupnost i stav stezky. Kdo hledá místo, kde se současné umění přirozeně potkává s vírou, historií a krajinou, najde mezi Hesovem a Uhry pozoruhodný příklad toho, že poutní cesta nemusí být stará staletí, aby měla vlastní atmosféru.