Jen málokterá česká zřícenina působí tak monumentálně jako Rosa coeli v Dolních Kounicích. Obvodové zdi někdejšího klášterního kostela se otevírají k obloze a mezi gotickými pilíři vynikne prostor, který by v běžném chrámu ukrývala klenba. Právě spojení velkolepé architektury, romantické ruiny a údolí řeky Jihlavy dělá z areálu jedno z nejzajímavějších míst jižní Moravy.
Klášter založený ve 12. století
Rosa coeli, tedy Růže nebes, vznikla podle kronikářských údajů roku 1181. Založil ji moravský šlechtic Vilém z Pulína a o dva roky později do nového kláštera přišly premonstrátky z Louňovic. Šlo o nejstarší ženský premonstrátský klášter na Moravě a zároveň o jednu z nejstarších šlechtických fundací v zemi.
Zakládací listina se nedochovala, proto se v pramenech mohou lišit některá data. Jisté však je, že klášter měl v regionu významné postavení. Ve druhé třetině 14. století prošel rozsáhlou přestavbou, která pokračovala pravděpodobně až na začátek 15. století. Tehdy získal podobu vrcholně gotického areálu, jehož kvalita dodnes překvapuje návštěvníky i odborníky.
Otevřený kostel a působivé gotické detaily
Nejvýraznější stavbou je konventní kostel Panny Marie. Z chrámu se dochovalo především obvodové zdivo, hlavní loď přišla o střechu i klenby. Déšť, světlo a obloha se tak staly součástí prostoru, který stále působí jako skutečný kostel, přestože je dnes otevřený krajině.
Pozornost si zaslouží portál s figurálním tympanonem, završený vimperkem s kytkou. V jižní zdi lodi je patrný také malý gotický portálek vedoucí ke schodišti ve věžici. Některé architektonické a sochařské prvky odborníci srovnávají s tvorbou parléřovské stavební huti. Národní památkový ústav proto areál řadí mezi významné středoevropské stavby vrcholné gotiky.
Neméně cenná je křížová chodba. V přízemí ji zakrývají křížové žebrové klenby a její vnitřní stěna je členěna pilíři hrotitých oken. Nejcelistvěji dochovaným prostorem celého areálu je kapitulní síň. Její klenbu zdobí konzoly a svorníky s figurálními, zvířecími i rostlinnými reliéfy. V klášteře jsou uloženy také další architektonické články a fragmenty, mimo jiné cenné gotické figurální náhrobníky z někdejšího hradu a zámku.
Po požáru zůstala romantická ruina
Podle tradovaných historických údajů klášter pravděpodobně utrpěl během husitských vojenských operací na jižní Moravě, často se uvádí rok 1423. V první polovině 16. století pak jeho řeholní život skončil a areál začal sloužit především hospodářským účelům. Na konci 17. století se premonstráti pokusili o obnovu. Opravený kostel byl vysvěcen roku 1703, krátce nato však celý komplex zasáhl rozsáhlý požár.
Chrám už nebyl obnoven v původní podobě. Opravy se soustředily především na budovu konventu, zatímco kostel zůstal v troskách. Roku 1808 strahovští premonstráti klášter prodali Janu Křtiteli z Dietrichsteina a zkáza areálu pokračovala. Dnešní atmosféru ovlivňuje i poloha u řeky. Ohradní zeď byla v minulosti poškozena povodněmi, mimo jiné v roce 2006. Její obnova probíhala v letech 2016 až 2017.
Archeologové odkrývají další kapitoly
Historii místa doplňují archeologické výzkumy. Výzkum z let 2012 až 2013 odhalil pod dnešním barokním konventem románskou jednotraktovou budovu z konce 12. století. Měřila přibližně 18,6 krát 8,6 metru a podle jedné odborné hypotézy mohla souviset se sídlem Viléma z Pulína. Tento výklad však není definitivně prokázaný.
Na podzim 2024 začala rozsáhlá revitalizace areálu. Archeologové při ní oznámili nálezy pozůstatků zázemí stavební huti ze 14. století a historické dlažby v kvadratuře z 15. století. Obnova zahrnuje také klášterní objekt, zahradu a nové informační centrum. Počítá se s expozicí, lepším návštěvnickým zázemím, bezbariérovými úpravami a proměnou jižní zahrady s novou zelení, vodními prvky a odpočinkovou zónou. Přístup do některých částí se proto může podle průběhu prací měnit.
Rosa coeli před kamerou
Výrazné ruiny přitáhly také filmaře. V pohádce O statečném kováři z roku 1983 představovaly hrad Černého krále. Filmoví diváci si mohou všimnout zdejších zdí a průchodů ve scénách, v nichž vystupují mimo jiné Pavel Kříž a Petr Čepek.
Areál se objevil rovněž v seriálu Četnické humoresky. V 38. dílu nazvaném Poslední soud představují ruiny kostela místo, kde se ukrývá vrah. Právě zde je dobře vidět, proč filmaři po Rosa coeli sahají: gotické torzo dokáže během okamžiku vytvořit působivou kulisu bez potřeby složitých dekorací.
Návštěvu lze spojit s hradem a zámkem Dolní Kounice, synagogou, židovským hřbitovem nebo procházkou podél Jihlavy. Areál není mimo návštěvní dobu volně přístupný a prohlídka vede nerovným historickým terénem se schody a místy bez zastřešení. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální režim u Turistického informačního centra Dolní Kounice, zvláště s ohledem na pokračující revitalizaci. Klášter dnes není jen památkou, ale také místem koncertů, komentovaných prohlídek a nočních návštěv – prostorem, kde se středověká historie přirozeně setkává se současným kulturním životem.