Jen málokterá pražská budova v sobě tak přirozeně propojuje hudbu, architekturu a výtvarné umění jako Rudolfinum. Novorenesanční stavba na Alšově nábřeží je domovem České filharmonie, hostí výstavy současného umění a patří k nejvýznamnějším kulturním místům v historickém centru Prahy. Národní kulturní památka navíc dodnes připomíná, že její původní koncepce byla od začátku víceúčelová.
Reprezentativní Dům umělců
Rudolfinum vzniklo v letech 1876 až 1884 podle návrhů architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Stavbu iniciovala Česká spořitelna při příležitosti padesátého výročí svého založení a název odkazuje na korunního prince Rudolfa. Slavnostní otevření se uskutečnilo 7. února 1885.
Architekti vytvořili reprezentativní novorenesanční budovu, která měla sloužit hudbě i výtvarnému umění. Vedle koncertních prostor proto nabídla také sály a galerie určené výstavám. Toto spojení nebylo v tehdejší době samozřejmé a zůstává jedním z hlavních rysů Rudolfina i dnes. K architektonickému působení stavby přispívá bohatá výzdoba a také soubor 32 soch světových skladatelů na střešní terase.
Domov České filharmonie
Význam Rudolfina pro českou hudební tradici podtrhl koncert, který se zde konal 4. ledna 1896. Česká filharmonie tehdy poprvé vystoupila právě v této budově pod taktovkou Antonína Dvořáka. Na programu zazněla mimo jiné Dvořákova 3. slovanská rapsodie a 9. symfonie Z Nového světa.
Největší koncertní prostor dnes nese jméno Dvořákova síň. Spolu se Sukovou síní slouží orchestrálním i komorním koncertům a dalším hudebním produkcím. Oba sály jsou důležitou součástí programu České filharmonie, ale také místem, kde vystupují další soubory a interpreti. Česká filharmonie je zároveň správcem celé budovy.
Budova, která prošla dějinami
Rudolfinum nebylo po celou dobu své existence pouze koncertním domem. Po vzniku Československa se v roce 1919 stalo sídlem poslanecké sněmovny parlamentu. Úpravy pro parlamentní provoz výrazně zasáhly do interiérů. Další proměny následovaly během druhé světové války a v období protektorátu, kdy se měnilo využití koncertních prostor.
Po roce 1945 se do Rudolfina vrátil plnohodnotný hudební život. Významnou etapou byla celková rekonstrukce a modernizace v letech 1989 až 1992 pod vedením architekta Karla Pragera. Obnoveny byly také výstavní prostory. Na tuto tradici navázala Galerie Rudolfinum, která zahájila činnost 1. ledna 1994.
Galerie, koncert i prohlídka
Galerie Rudolfinum se zaměřuje především na současné výtvarné umění. Navazuje tak na původní galerijní funkci domu, v němž se v minulosti představily také osobnosti evropského moderního umění, například Egon Schiele, Pablo Picasso, Marc Chagall nebo Henri Matisse. Galerie má samostatný vstup z nábřeží na adrese Alšovo nábřeží 12.
Návštěvu lze spojit s koncertem, výstavou nebo komentovanou prohlídkou budovy. Při ní se podle aktuálního provozu otevírá pohled do Dvořákovy a Sukovy síně, reprezentativních salonků a za příznivého počasí také na střešní terasu. V budově funguje rovněž Café Rudolfinum, obchod, Artpark a knihovna Galerie Rudolfinum.
Rudolfinum stojí u náměstí Jana Palacha v sousedství Uměleckoprůmyslového muzea, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Vysoké školy uměleckoprůmyslové. K návštěvě se hodí metro A i tramvajové linky 2, 17 a 18; využít lze také autobusové linky 194 a 207, nejbližší zastávkou je Staroměstská. Program koncertů, výstav a prohlídek se mění, proto je vhodné ověřit aktuální informace před cestou.