Jen málokterá kutnohorská ulička nabízí na krátkém úseku tolik vrstev minulosti jako Ruthardská ulička, známá také jako Ruthardka. Křivolaká cesta podél bývalého městského opevnění spojuje Hrádek s Vlašským dvorem a při procházce se dotýká také okolí kostela svatého Jakuba. Nad její dnešní poklidnou atmosférou přitom visí temná pověst o Rozině Ruthardové.
Krátká cesta s atmosférou středověkého města
Ruthardská ulička není samostatně provozovanou památkou s pokladnou ani pevnou otevírací dobou. Je veřejnou komunikací v historickém centru, kterou lze přirozeně zařadit do procházky po Kutné Hoře. Právě její nenápadnost je součástí kouzla: návštěvník tu nevstupuje do jediné uzavřené expozice, ale prochází prostorem, kde se potkává městská zástavba, terén a pozůstatky opevnění.
Ulička připomíná, jak sevřená a členitá bývala středověká Kutná Hora. Stačí několik kroků a mění se výhled, sklon cesty i kontakt se starými zdmi. Trasa mezi Hrádkem, svatým Jakubem a Vlašským dvorem tak může být krátkou, ale výraznou zastávkou při poznávání města, jehož historické centrum je od roku 1995 zapsáno na seznamu UNESCO.
Ruthardové patřili k mocným lidem Kutné Hory
Jméno uličky odkazuje na Ruthardy, významný německý patricijský rod spojený s kutnohorským hornictvím. Jeho členové se podíleli na rozvoji města a zbohatli těžbou i obchodem se stříbrnou rudou. V Kutné Hoře se uplatňovali už v raných obdobích městských dějin a jejich majetek jim dával také značný politický vliv.
Rod připomínají například události kolem přepadu sedleckého kláštera v roce 1309 nebo pozdější získání hradu a panství Malešov v roce 1364. Ruthardové tedy nebyli jen bohatými měšťany v pozadí, ale rodinou, která se výrazně zapsala do příběhu zdejšího města a jeho stříbrného bohatství.
Rozina Ruthardová: příběh, který patří mezi pověsti
S Ruthardskou uličkou a okolím souvisí vyprávění o Ruthardovském dvorci, sídle Jiřího Rutharda. Dvorec stával uvnitř města mezi děkanstvím a Hrádkem a podle tradice ukrýval rozsáhlé sklepy, v nichž měl Ruthard uchovávat své bohatství.
Podle pověsti měl Jiří Ruthard jedinou dceru Rozinu. Odmítal její nápadníky, protože se nechtěl dělit o majetek prostřednictvím jejího věna. Nakonec ji měl nechat zazdít ve sklepě společně se stříbrem. Rozina se prý po smrti v domě zjevovala a předpovídala jeho zkázu.
Tragický příběh dodává uličce romantickou i ponurou atmosféru, nelze jej však zaměňovat za doloženou historickou událost. Historické prameny potvrzují existenci Ruthardovského sídla a jeho pozdější osud, nikoli samotné zazdění Roziny ani její zjevování.
Dům, který se zřítil v roce 1648
Skutečně doloženou událostí je zřícení Ruthardovského domu před Květnou nedělí roku 1648. Záznamy se ovšem rozcházejí v počtu lidí, kteří byli neštěstím zasaženi. Jeden údaj hovoří o patnácti zasypaných, jiný dobový záznam uvádí dvacet osob v domě, sedm mrtvých a devět vyproštěných.
Příčin mohlo být více. Sídlo bylo poškozeno už během husitských válek a jeho základy mohly narušit také důlní práce v okolí. Kutná Hora totiž nebyla jen městem bohatství, ale také místem, kde těžba stříbra po staletí ovlivňovala podobu podzemí i staveb nad ním.
Na místě někdejšího dvorce dnes částečně stojí dům čp. 14/5, upravený do dnešní podoby na konci 30. let 20. století. Kdo chce při návštěvě porovnat dnešní vzhled s minulostí, může využít také historické pohlednice a fotografie Ruthardské ulice z období kolem roku 1930 a z roku 1937.
Tip na procházku
Ruthardku je nejlepší projít bez spěchu a vnímat ji jako součást širší trasy historickým centrem. Začít lze u Hrádku a pokračovat směrem k Vlašskému dvoru, případně trasu doplnit o kostel svatého Jakuba. Pověst o Rozině pak může být zajímavým doplňkem návštěvy Muzea kutnohorských pověstí, duchů a strašidel.
Největší kouzlo uličky spočívá v tom, že neukazuje minulost okázale. Stačí staré zdivo, nepravidelná cesta a vědomí, že pod dnešními domy se kdysi odehrával příběh hornického města, jeho bohatých rodů i nebezpečné práce pod zemí.