Jen málokteré místo v Brdech spojuje tak výrazný hudební odkaz s tichou lesní krajinou. Na úbočí vrchu Štěrbina, nedaleko Voltuše u Rožmitálu pod Třemšínem, stojí Rybova mohyla. Připomíná Jakuba Jana Rybu, učitele, ředitele kůru a skladatele, který zde 8. dubna 1815 zemřel.
Památník není velkou monumentální stavbou. Právě jeho zasazení do lesa však působí silně: návštěvník přichází pěšinou mimo město, mezi stromy a brdskou krajinou, která se otevírá směrem k Rožmitálské kotlině. Z pietního místa se tak stává i zajímavý cíl krátké vycházky.
Od kříže k dnešní mohyle
U hájovny poblíž Voltuše se nachází kamenný kříž a kamenný pomník. Starší kříž byl vztyčen už roku 1854, tedy téměř čtyři desetiletí po Rybově smrti. Současná kamenná mohyla vznikla v roce 1933. Obě připomínky spojuje snaha uchovat paměť na člověka, jehož jméno dnes většina lidí zná především díky jediné skladbě.
Ryba přitom nebyl rodákem z Rožmitála. Narodil se 26. října 1765 v Přešticích a do Rožmitála přišel roku 1788. Zde pak působil až do konce života jako učitel a regenschori, tedy ředitel kůru v kostele Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále.
Učitel, který chtěl změnit školu
Rybův příběh není jen příběhem hudebníka. Ve škole prosazoval modernější způsob výuky a kladl důraz na vzdělávání, což nebylo vždy po vůli rodičům žáků ani jeho nadřízeným. Dochovaný školní deník zachycuje jeho pedagogické působení, názory i stížnosti. Dnes je spolu s dalšími materiály k vidění v Rybově expozici v Podbrdském muzeu.
Jeho život zatěžovaly také existenční starosti. S manželkou měl třináct dětí, dospělosti se dožilo sedm z nich, a příjem venkovského učitele nebyl vysoký. Ryba se přesto snažil podporovat vzdělávání svých synů. K pracovním konfliktům a materiálním obtížím se přidával zhoršující se zdravotní stav a duševní nemoc.
O okolnostech jeho dobrovolného odchodu ze života proto není vhodné vyprávět jako o důsledku jediné události. Dochované informace ukazují spíše na dlouhodobý souběh pracovního přetížení, sporů, existenčních problémů a zdravotních obtíží. Ryba zemřel ve věku 49 let a jeho tělo bylo podle místních podkladů nalezeno až třetí den. Původně byl pohřben u Nového rybníka, roku 1855 byly jeho ostatky přeneseny na hřbitov ve Starém Rožmitále.
Autor slavné „Rybovky“
Česká mše vánoční „Hej, mistře“ vznikla roku 1796. Její kouzlo spočívá mimo jiné v češtině, srozumitelném textu a hudebním jazyce, který působí blízce lidové tradici. Pastorální mše zasazená do českého prostředí se postupně stala jedním z nejvýraznějších symbolů zdejších Vánoc.
Pravděpodobně poprvé zazněla právě v kostele Povýšení svatého Kříže, kde Ryba působil. Dochovaly se v něm historické varhany z roku 1750, na které skladatel hrával. Rybova tvorba však byla mnohem rozsáhlejší: podle Národního muzea vytvořil přibližně 1100 skladeb, z nichž se dochovalo asi 400. Vedle duchovní hudby komponoval také písně, kvarteta a symfonie.
Výlet po Rybových stopách
K mohyle se dá z Voltuše dojít po žlutě značené turistické trase, od níž vede ke speciálnímu místu krátká odbočka. Samotná Voltuš leží asi dva kilometry od Rožmitálu pod Třemšínem. Výlet lze prodloužit přes Voltušskou vyhlídku a další body v brdské krajině; jeden z popsaných okruhů měří přibližně šest kilometrů.
Nejzajímavější je pojmout návštěvu jako putování po několika Rybových zastaveních. Kromě lesní mohyly sem patří starorožmitálský kostel s varhanami, Rybův hrob a expozice v Podbrdském muzeu. Člověk tak postupně pozná místo jeho působení, okolnosti jeho smrti i širší kontext skladatelova života.
Rok 2025, vyhlášený jako Rybův rok, připomněl 260 let od jeho narození a 210 let od úmrtí. Koncerty, výstavy a uvedení dříve považovaného za ztracené oratorium „Soudný den“ zároveň ukázaly, že Ryba není pouze autorem skladby, která každou zimu zaplňuje kostely. Jeho odkaz žije i v krajině kolem Rožmitála, kam se za ním dá vydat kdykoli během roku.