Pokroucené buky, nízké kmeny a větve deformované větrem i námrazou dávají Dvorskému lesu vzhled, který si návštěvníci spojují s názvem Rýchorský prales. Nejvyšší vrchol hřebene Rýchor leží ve výšce 1 033 metrů a nabízí zcela jinou podobu Krkonoš než rušnější okolí nejvyšších vrcholů. Tady se krajina otevírá pomaleji – chvíli nabídne výhled, jindy se cesta ponoří do staré bučiny a mlhy.
Prales, který vyrostl z pastevního lesa
Označení Rýchorský prales je především turistickým názvem. Dvorský les nebyl odjakživa nedotčeným pralesem. V minulosti sloužil jako pastevní les a jeho dnešní pralesovitý charakter se začal formovat až poté, co hospodářské zásahy ustoupily. Staré stromy tak nejsou svědectvím úplné izolace od člověka, ale spíše dlouhého vývoje krajiny, v níž se příroda postupně ujala hlavní role.
Výrazné tvary buků mají několik příčin. Pravidelně na ně působí prudký vítr a těžká ledová námraza, svou stopu zanechaly také někdejší zásahy a pastva. Výskyt buků v této nadmořské výšce je podle Správy KRNAP určitým způsobem unikátní. Padlé kmeny, torza a dutiny navíc poskytují prostor organismům vázaným na odumírající dřevo. V lese tak najdeme mechy, choroše i ptáky, například křivku, datla, strakapouda nebo některé druhy sov. Na jaře podrost oživují bledule, sasanky, dymnivky a česneky.
Naučná stezka provede celými Rýchory
Nejkratší přístup na hřeben vede z Horního Maršova po žlutě značené turistické trase. Přirozeným výchozím místem je Bertholdovo náměstí; do obce lze přijet autobusem nebo zaparkovat podle aktuálních možností. Na samotném hřebeni pak návštěvníky čeká okružní naučná stezka Rýchory dlouhá přibližně 5,5 kilometru. Převýšení činí asi 200 metrů a aktuální materiály Správy KRNAP uvádějí devět zastavení.
Stezka vysvětluje, jak vznikaly názvy a symboly spojené s Krkonošemi, připomíná historii těžby v okolí i někdejší zákaz pastvy v lese za vlády Marie Terezie. Všímá si také rozdílné citlivosti smrků a buků vůči námraze a přibližuje problematiku pramene Úpy. Jedním ze zastavení je Rýchorská studánka, tradiční zdroj vody pro obyvatele Horního Maršova i Rýchorskou boudu. Voda se zde může měnit podle počasí a stavu prameniště, proto je dobré nespoléhat na ni bez ověření aktuálních podmínek.
Rýchorská bouda stojí zhruba 300 metrů od studánky. Objekt z roku 1926 dnes slouží mimo jiné jako zázemí a vzdělávací místo ochrany přírody. Nedaleko se nachází vyhlídka na místě někdejší Maxovy chaty. Ta byla na Rýchory přenesena v roce 1892 a později vyhořela; dnešní plošina stojí na jejích základech.
Betonová stopa roku 1938
Přírodní scenérii Dvorského lesa doplňuje vojenská historie. Přes vrchol vedla linie lehkého československého opevnění budovaného v roce 1938. Stavební úsek Z-1 Rýchory počítal celkem s 68 objekty, do odstoupení pohraničí jich však bylo dokončeno pouze jedenáct, často jen v hrubé betonáži.
Řopíky měly přehradit cesty přes hřeben Rýchor do vnitrozemí. Některé jsou dobře viditelné z červeně značené trasy, u objektu 35/A-160 stojí informační tabule. Výstavba opevnění tehdy změnila podobu lesa: vznikaly palebné a pozorovací průseky, jejichž pozůstatky jsou dnes už jen málo patrné. Betonové objekty je vhodné vnímat jako venkovní památky a respektovat značení – nejde o místa určená k prolézání.
Výlet pro každé počasí
Rýchory mají své kouzlo za slunečného dne i v mlze. Od okolí Rýchorské boudy se mohou otevřít výhledy, zatímco Dvorský les působí uzavřeně, tiše a téměř pohádkově. Právě za deštivého nebo mlhavého podzimu nejlépe vyniknou siluety starých buků.
Trasa není vhodná pro kočárky. Kořeny, bláto, horský terén i možné popadané větve vyžadují pevnou obuv a opatrnost. V lese se navíc mohou samovolně uvolnit větve či stromy. Rýchory leží v chráněném území, kde platí zákaz sběru rostlin, nerostů a odchytu živočichů, stejně jako táboření a rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa.
Kdo chce výlet prodloužit, může Rýchory propojit se Sněžnými Domky, Cestou bratří Čapků, pevností Stachelberg nebo rozhlednou Eliška. Hřeben tak nabídne nejen neobvyklé bukové lesy, ale i pestrou cestu krajinou, v níž se přírodní proměny prolínají s pamětí zdejších obyvatel a událostmi předválečného pohraničí.