Rýchorská bouda leží ve výšce kolem 1 000 metrů na hřebeni Rýchor, v nejvýchodnější části Krkonoš. Nevede sem ruch nejnavštěvovanějších horských středisek, a právě v tom spočívá její kouzlo. Výlet k boudě nabízí setkání s cennou přírodou, stopami dávného hornictví i historií ochrany krkonošské krajiny.
Rýchory se rozkládají mezi Žacléřem, Mladými Buky, Horním Maršovem, Albeřickým údolím a Pomezním hřebenem. Rýchorská bouda, vedená na adrese Rýchory 53 v obci Žacléř, je přirozeným cílem tras z několika směrů. Zároveň slouží jako zázemí pro návštěvníky a jako místo spojené s ekologickou výchovou.
Studánka, louky a staré buky
Jedním z nejbližších cílů je Rýchorská studánka, vzdálená od boudy přibližně 300 metrů. Pramen leží asi ve výšce 967 metrů a voda je svedena k dřevěnému korýtku. Studánka má význam nejen pro turisty, ale také pro zásobování Horního Maršova a samotné Rýchorské boudy.
Okolím vede Naučná stezka Rýchory dlouhá přibližně 5,5 kilometru. Zaměřuje se na zdejší rostliny, vodní poměry, tradiční hospodaření i působení námrazy na les. Při putování po hřebeni lze narazit na botanicky cenné horské louky, kde se objevují například bledule jarní, šafrán bělokvětý, arnika, česnek hadí a vzácné orchideje.
Nejvyšším místem Rýchor je Dvorský les s nadmořskou výškou přibližně 1 033 metrů. Jeho nejvýraznějším symbolem jsou staré buky, které vítr, sníh a námraza vytvarovaly do bizarních podob. Dvorský les patří k nejcennějším přírodním partiím východních Krkonoš, proto je důležité držet se značených cest a respektovat pravidla národního parku.
Vyhlídka po někdejší Maxově boudě
Na Rýchorách se nachází také vyhlídková plošina na místě někdejší Maxovy boudy. Chata zde stála od roku 1892 a připomíná dobu, kdy se horská turistika teprve výrazněji rozvíjela. Dnešní vyhlídka otevírá pohled na panorama východních Krkonoš a může být příjemným zpestřením výletu mezi studánkou, boudou a Dvorským lesem.
Samotná Rýchorská bouda vznikla v roce 1926. Postavili ji na objednávku Bertholdy Hampelové a Josefa Grossmanna podle projektu či provedení trutnovského stavitele Wagenknechta. Po druhé světové válce přešla do národní správy Klubu českých turistů v Praze. Později se v jejím provozu vystřídalo například sokolské družstvo Vzlet a Interhotely Krkonoše.
Od turistické boudy ke středisku ochrany přírody
Významný zlom přišel v roce 1976, kdy se objekt spojil se Správou Krkonošského národního parku. V letech 1980 až 1985 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a o rok později zde zahájilo činnost výchovně-vzdělávací středisko. Rýchorská bouda se tak stala místem, kde se lidé nejen ubytují nebo občerství, ale také se dozvídají více o fungování horské přírody.
Od roku 2013 objekt provozují soukromí nájemci, kteří spolupracují s lektory Správy KRNAP na environmentálních programech a doprovázených výletech. Podle dostupných turistických údajů nabízí bouda rovněž ubytování zhruba pro 45 osob, konkrétní možnosti a režim provozu se však mohou měnit.
Po stopách Zlatých Rýchor
Rýchory nejsou zajímavé pouze přírodou. V minulosti se v jejich okolí těžilo zlato a stříbro, což dalo vzniknout označení Zlaté Rýchory. Širší krajinu doplňuje také historie žacléřské těžby černého uhlí. Výlet tak může spojit horskou turistiku s poznáváním průmyslové a hornické minulosti regionu.
Podle času a kondice lze trasu prodloužit směrem k Lysečinskému údolí, Albeřickým jeskyním, Sklenářovickému údolí nebo na Sluneční stráň. V zimě Rýchory vyhledávají také běžkaři, pokud sněhové podmínky dovolí úpravu stop. K boudě se chodí především z Horního Maršova, Žacléře, Albeřic a dalších míst východních Krkonoš. Příjezd autem není běžným návštěvnickým způsobem a jeho případné možnosti je nutné ověřit předem. Stejně tak se vyplatí zkontrolovat aktuální provoz boudy, stav tras a případná omezení v národním parku.