Na první pohled může Sedelská akumulační nádrž působit jako klidná vodní plocha uprostřed šumavské krajiny. Ve skutečnosti jde o důležitý článek technicky pozoruhodné soustavy, která přivádí vodu k malé vodní elektrárně Vydra. Nádrž u bývalé osady Sedlo, pod Sedelským vrchem v nadmořské výšce přibližně 880 metrů, slouží jako zásobník vody pro chvíle, kdy je elektřiny nejvíce zapotřebí.
Od plavení dřeva k elektřině
Příběh celé soustavy začíná už na přelomu 18. a 19. století. Vchynicko-tetovský plavební kanál vznikl v letech 1799 až 1801 podle projektu Josefa Rosenauera. Jeho původním úkolem bylo dopravovat šumavské dřevo, které by jinak kvůli četným peřejím a skalním úsekům řeky Vydry nebylo možné účinně plavit.
Ve 30. letech 20. století dostal závěrečný úsek kanálu novou funkci. Technici jej upravili tak, aby mohl přivádět vodu k elektrárně Vydra. Od Mechova vede voda podzemním přivaděčem dlouhým 3 218 metrů až do Sedelské nádrže. Historické vodohospodářské dílo se tak stalo součástí nového energetického systému, aniž by ztratilo své původní místo v krajině.
Nádrž jako zásobník pro energetické špičky
Sedelská akumulační nádrž pojme přibližně 67 000 metrů krychlových vody. Její význam nespočívá jen v tom, že vodu zadrží, ale především v možnosti načasovat její využití. V době menšího zatížení elektrizační soustavy se voda v nádrži hromadí. Když spotřeba vzroste, může být rychle vedena k turbínám.
Elektrárna Vydra se začala stavět v roce 1937. Nejprve fungovala jako průtočná a do provozu byla uvedena v roce 1939. Po dokončení akumulační nádrže se celý systém dostal do plného provozu v lednu 1942. Od roku 2007 pracuje elektrárna v režimu špičkové vodní elektrárny, tedy jako zařízení, které je cenné zejména při krátkodobě zvýšené poptávce po elektřině.
Cesta vody pod zemí
Voda ze Sedelské nádrže nepokračuje k elektrárně otevřeným korytem. Přibližně půlkilometrový podzemní kanál ji přivádí k vodnímu zámku, vyrovnávací komoře, která je důležitá pro provoz i bezpečnost celého díla. Železobetonový válec má průměr přibližně 6,5 metru a výšku 15 metrů. Vyrovnává hladinu a zároveň umožňuje rychle uzavřít přívod, například při poruše nebo odstavení elektrárny.
Od vodního zámku pak voda proudí tlakovým ocelovým potrubím dlouhým přibližně 900 metrů. Potrubí překonává výškový rozdíl kolem 216 metrů, takže voda získává značnou energii ještě před vstupem do strojovny. Tam pohání dvě Francisovy turbíny. Každá má instalovaný výkon 3,2 megawattu, dohromady tedy elektrárna Vydra dosahuje výkonu 6,4 megawattu.
Bezpečnost ukrytá v krajině
Součástí nádrže je také přepad v kruhové stavbě. Pokud hladina stoupne příliš vysoko, přebytečná voda odtéká potrubím směrem k řece Křemelné. I tento nenápadný prvek ukazuje, že vodní dílo není jen zásobníkem, ale promyšleným systémem, který musí zvládat běžný provoz i mimořádné situace.
Autorem projektu energetického využití vodního systému byl inženýr Karel Kosek. Celý celek – od vtokového objektu přes podzemní přivaděč, nádrž a vodní zámek až po elektrárnu – je dnes v Památkovém katalogu evidován jako historicky a technicky významné dílo. Jeho pozoruhodnost spočívá právě v propojení několika období: kanál z doby plavení dřeva dostal ve 20. století nový účel a jeho princip funguje dodnes.
Výlet ze Srní
K Sedelské nádrži lze vyrazit ze Srní po značených trasách v prostoru Sedla a podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Podle materiálů Správy Národního parku Šumava vede cesta z centra Srní přibližně po jednom kilometru k nádrži pod Sedelským vrchem; pokračovat je možné směrem k vodnímu zámku a ke Klostermannově vyhlídce.
Nádrž není klasickým návštěvnickým areálem a její technologické zázemí není určeno k volné prohlídce. Zájemci o fungování celé soustavy mohou návštěvu spojit s prohlídkou elektrárny Vydra a expozice Šumavská energie u Čeňkovy Pily. Režim prohlídek i průchodnost tras se mohou měnit, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální informace. Protože se lokalita nachází v Národním parku Šumava, je třeba držet se značených cest a respektovat návštěvní řád.