Špitální kaple svatého Jana Nepomuckého ve Stodu je pozoruhodná už tím, co z někdejšího areálu zůstalo. Zatímco přilehlá budova špitálu byla v roce 2014 zbořena, kaple stojí dál jako drobná připomínka péče o nemocné a potřebné v minulých staletích. Její barokní podoba přitom není okázalá: pozornost přitahuje spíše soustředěností a neobvyklým šestibokým půdorysem.
Kaple spojená s městským špitálem
Kaple se nachází v Domažlické ulici, jihozápadně od stodského náměstí a nedaleko hlavní komunikace i řeky Radbuzy. Její dějiny jsou úzce propojené s někdejším špitálem, k němuž přiléhala. Špitál podle památkového záznamu založil roku 1617 chotěšovský probošt A. Rudrisch. Samotná kaple vznikla zřejmě až na počátku 18. století, jako součást areálu, který sloužil nejen praktickým potřebám, ale měl také své duchovní zázemí.
Po dlouhá staletí stála kaple těsně u špitální budovy. Její jihozápadní stěna k ní přiléhala, takže obě stavby tvořily jeden celek. Demolice špitálu v roce 2014 tuto vazbu fyzicky přerušila, ale kaple dál uchovává stopu původního uspořádání místa. Pro návštěvníka je tak zajímavá nejen jako samostatná sakrální památka, ale také jako poslední dochovaná část někdejšího špitálního areálu.
Šestiboká stavba s lucernou
Půdorys kaple tvoří pravidelný šestiúhelník. Nad zděnými stěnami se zvedá jehlancová střecha krytá bobrovkami a její vrchol doplňuje šestiboká lucerna se stanovou stříškou. Tato sestava dává drobné stavbě výraznou siluetu, která se odlišuje od běžných podélných kostelů. Centrální půdorys zároveň soustřeďuje pozornost k samotnému prostoru kaple, místo aby ji vedl k oltáři podél jedné hlavní osy.
Fasádu člení štukové prvky a široká půlkruhově zakončená okna. Na severovýchodní straně je jedno okno slepé. Pod ním se nachází podstavec, na kterém stávala barokní socha svatého Jana Nepomuckého. I bez sochy zůstává tento detail důležitým vodítkem k původnímu zasvěcení kaple a k tomu, jak se její výzdoba vztahovala k okolnímu prostoru.
Památka navzdory proměnám
Kaple je kulturní památkou chráněnou od 3. května 1958. Její zachování připomíná, že významná architektura nemusí mít podobu rozlehlého kostela nebo honosného paláce. I stavba malých rozměrů může nést výpověď o fungování města, jeho sociálních institucích a proměnách veřejného prostoru. Ve Stodu se navíc její hodnota ukazuje právě v kontrastu mezi dochovanou kaplí a zaniklým špitálem.
Kaple tak nabízí nenápadnou, ale čitelnou zastávku při poznávání Stodu. Při prohlídce stojí za to všímat si nejen šestibokého půdorysu a střechy s lucernou, ale i polohy stavby vůči někdejšímu špitálu a prázdného podstavce na severovýchodní straně. Možnost vstupu do kaple se může měnit; před návštěvou je proto vhodné ověřit její aktuální přístupnost.