V pondělí 30. listopadu 2026 se v brněnských Vodojemech Žlutý kopec uskuteční představení Sinfonietta100. Současná tanečně-hudební inscenace pracuje s Janáčkovou Sinfoniettou, skladbou dokončenou právě před sto lety, a zasazuje ji do prostředí historických podzemních nádrží. Začátek je naplánován na 19:30.
Janáčkova hudba v podzemní katedrále
Volba místa není náhodná. Sinfonietta patří k dílům, která jsou s Brnem spojena mimořádně silně. Leoš Janáček ji dokončil v roce 1926 a skladba v sobě nese představu svobody, znovuzrození Československa i autorův vztah k městu. Ve svém textu Moje město spojoval její vznik s obrazem Brna, vítěznými trubkami, Úvozem a zeleným kopcem.
Původně měla být Sinfonietta venkovní skladbou s pracovním názvem Vojenská sinfonietta. Později se rozrostla do podoby díla pro celý symfonický orchestr. První provedení zaznělo 26. června 1926 v pražském Obecním domě v podání České filharmonie pod vedením Václava Talicha.
O sto let později se její pětivětá struktura stává základem pro taneční interpretaci. Choreograf Martin Dvořák, který vytvořil také koncept a režii, ji doplňuje čtyřmi improvizovanými vstupy vokalisty Patrika Kee. Ty mají propojovat původní hudební dílo se současným uměním a dnešním publikem.
Tanec, hlas a světlo
Na scéně se představí šest tanečníků: Jan Březina, Martin Dvořák, Daniela Hanelová, Amálie Malinová, Kristýna Vébr a Lukáš Zahy. Na tvorbě choreografie se podílejí společně. Přibližně pětačtyřicetiminutová inscenace neskládá konkrétní příběh, spíše vytváří řadu obrazů, nálad a vztahů.
Pohybový jazyk kombinuje prvky klasického baletu, například port de bras, se současným tancem a kontaktní improvizací. Opakující se rotace a pohyb v kruhu mohou připomínat kontakt a dialog, ale také střet nebo nemožnost najít společný směr. Dramaturgie přitom vychází z úvahy o době plné chaosu, manipulací a bezohlednosti. Proti nim staví citlivost, empatii, dialog a umění.
Důležitou roli má světelný design Michala Sklenáře. Světlo modeluje klenutý prostor vodojemu a pracuje s tlumenými, kontrastními i studenými bílými odstíny. Výsledkem není běžné divadelní jeviště, ale proměnlivá scenérie, v níž se tanečníci pohybují mezi pilíři a klenbami.
Technická památka, která žije kulturou
Vodojemy Žlutý kopec tvoří tři podzemní nádrže z let 1874, 1894 a 1917. Vznikly jako součást vodárenské infrastruktury rozvíjejícího se Brna a svému původnímu účelu sloužily až do roku 1997. Po rekonstrukci se celý areál otevřel veřejnosti v březnu 2024.
Nejstarší cihlový vodojem z roku 1874 zaujme mohutnými zdmi, klenbami a takzvanými tlakovými okny. Betonová nádrž, v níž se podle popisu inscenace Sinfonietta100 odehrává, má 87 pilířů a připomíná industriální katedrálu. Právě měřítko prostoru, syrové materiály a podzemní atmosféra dávají tanečnímu představení charakter site-specific projektu.
Výrazná je také akustika. V jednom z prostorů dosahuje přirozený dozvuk podle údajů Vodojemů až 56 sekund. Historické nádrže proto dnes neslouží jen jako technická památka, ale také jako místo pro koncerty, performance a vizuální projekce.
Praktické informace k návštěvě
Sinfonietta100 se koná v pondělí 30. listopadu 2026 od 19:30 na adrese Tvrdého 15 v Brně. Vstupné se podle aktuální nabídky pohybuje přibližně od 450 do 750 korun. Představení mělo premiéru už 20. dubna 2026, listopadový termín je tedy další uvedení inscenace.
Běžná otevírací doba areálu se na večerní kulturní akci nemusí vztahovat. Návštěvníci by si proto měli před cestou ověřit konkrétní pokyny pořadatele k příchodu a vstupu. Kromě samotného představení nabídne návštěva možnost vnímat jedinečné cihlové a betonové konstrukce, podzemní chodby i atmosféru místa, které se z někdejší vodárenské infrastruktury proměnilo v jednu z neobvyklejších kulturních scén v Brně.