Na první pohled připomíná rozhlednu, ve skutečnosti je však věž pavilonu G především výraznou architektonickou součástí brněnského výstaviště. Přibližně 45 metrů vysoká stavba vznikla v letech 1927 až 1928 podle návrhu brněnského architekta Bohumíra Čermáka. Už při svém vzniku měla být nepřehlédnutelnou vertikálou areálu a dodnes uzavírá jednu z jeho hlavních podélných os.
Věž je součástí pavilonu, který byl původně známý jako Obchodně živnostenský pavilon Brněnských vzorkových trhů. Vznikl v rámci příprav na Výstavu soudobé kultury v Československu, pořádanou v roce 1928. Tehdy šlo o moderní a reprezentativní prostor, který měl ukázat technickou vyspělost i architektonické sebevědomí mladého státu.
Odvážná konstrukce své doby
Čermákův návrh nebyl zajímavý jen vzhledem. Uvnitř věže se nachází železobetonový středový dřík, kolem kterého vede schodiště. Součástí původního řešení byl také výtah. Vrcholová deska nese zavěšený prosklený plášť, což představovalo na svou dobu progresivní konstrukční postup. Podobné principy se později uplatnily i u výškových staveb.
Z ochozu bylo možné přehlédnout celý veletržní areál, Pisárecké údolí i širší panorama Brna. Věž tak plnila nejen kompoziční a reprezentační úlohu, ale nabízela také atraktivní výhled. Původní pavilon měl vedle centrální části čtyři boční výstavní křídla, která obklopovala nádvoří s jezírkem. Nad vstupní halou se nacházela kavárna s terasou, pro niž se uváděla projektovaná kapacita až 1 600 hostů.
Moderní řešení pavilonu a celé výstaviště zaujaly podle uváděných architektonických souvislostí také Le Corbusiera při jeho návštěvě Brna. Konkrétní podoba jeho dojmu však není doložena tak, aby bylo vhodné ji podávat jako přesný citát nebo jisté svědectví.
Výtah, který narušil konstrukci
Příběh věže není jen přehlídkou meziválečného optimismu. Při rekonstrukci v letech 1957 až 1958 byl původní výtah nahrazen těžším vysokorychlostním zařízením. Změna postupně zatěžovala konstrukci a podle architektonických a památkových podkladů vedla k jejímu narušování a deformacím.
Problémy se v dalších desetiletích prohlubovaly. V roce 1988 byl pavilon kvůli vážným statickým poruchám vyklizen a jeho hlavní části byly určeny k odstranění. Zachovat se měla centrální část s věží, která byla považována za nejcennější a nejvýraznější prvek původní stavby.
Záchrana v podobě nového pavilonu
Zásadní obrat přinesla rekonstrukce v letech 1995 až 1996. Původní boční křídla nahradily nové výstavní haly G1 a G2, které byly propojeny s historickou centrální částí. Návrh obnovy připravili Viktor a Martin Rudišovi. Realizace získala v roce 1996 Grand Prix Obce architektů v kategorii Rekonstrukce.
Nešlo tedy o prosté vrácení celého objektu do původního stavu. Historická věž zůstala zachována, okolní pavilon však dostal novou podobu a funkci. Právě kontrast mezi původní vertikálou a moderními halami G1 a G2 dnes vytváří jednu z nejzajímavějších kompozic v areálu.
V prvním patře věže se nachází Business Club sloužící celému výstavišti. Objekt zároveň plní technickou úlohu. Jsou na něm umístěny technologie mobilních operátorů a slouží také jako vysílač. Od roku 2023 je zde podle údajů Open House Brno také časosběrná kamera Dopravního podniku města Brna, která zachycuje výstavbu tramvajové smyčky u vozovny Pisárky.
Výhled jen při výjimečných příležitostech
Věž dnes není běžně provozovanou veřejnou rozhlednou. Oficiální exkurze BVV u pavilonu G počítají s prohlídkou exteriéru a do interiéru i na ochoz se návštěvníci dostanou jen při zvláštních akcích. Jednou z nich bývá festival Open House Brno, který zpřístupňuje jinak uzavřené architektonické objekty.
Při mimořádné návštěvě je třeba počítat s výstupem po schodech. Aktuální možnosti vstupu se mohou měnit podle programu výstaviště a konkrétní akce, proto je vhodné ověřit podmínky předem. Areál na adrese Výstaviště 1 v Pisárkách je navíc aktivním veletržním prostorem, kde může pohyb návštěvníků ovlivnit právě probíhající výstava nebo montáž.
I bez vstupu dovnitř však věž stojí za pozornost. Není sice nejvyšší stavbou výstaviště, protože prvenství podle historických materiálů drží pavilon Z, ale jako historická vertikála je výraznější a snadno rozpoznatelná. Při procházce mezi pavilony připomíná dobu, kdy se v Brně stavělo s vírou, že architektura může být současně praktická, technicky odvážná i reprezentativní.