Na první pohled nenápadné místo mezi Škrlí a Voděrady ukrývá přírodní zvláštnost, kterou bychom čekali spíše u mořského pobřeží. Slanisko u Škrle je vnitrozemská lokalita se zasolenou půdou a slanomilnou vegetací. Právě zde se daří rostlinám, které se dokážou vyrovnat s podmínkami nevhodnými pro většinu běžných druhů.
Přírodní památka byla vyhlášena 28. května 2002 a zabírá přibližně 3,41 hektaru. Zároveň jde o evropsky významnou lokalitu soustavy Natura 2000 s větší evidovanou rozlohou 9,9555 hektaru. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny jde v současnosti o jedinou větší lokalitu v Ústeckém kraji, kde se na rozsáhlejší ploše zachovala reprezentativní halofilní květena.
Slané louky uprostřed severočeské krajiny
Chráněné území leží v dolní části mírného svahu s jihojihozápadní orientací, při staré polní cestě v údolí Chomutovky. Krajina tu není jednotvárná. Střídají se částečně podmáčené louky, suché trávníky, křoviny, rákosiny, drobné prameniště i obnažený jílový svah známý jako „bílá stráň“. Okolí doplňují postagrární lada a dřevinami zarůstající rokle v měkkých třetihorních usazeninách.
Významnou roli má samotná nezpevněná cesta, která je místy podmáčená. Vyjeté koleje a okraje cesty vytvářejí narušená místa s řidším porostem. Právě tam mohou přežívat konkurenčně slabé druhy, které by v husté trávě a při postupném zarůstání okolí jen obtížně obstály. Nenápadná cesta tak není pouze přístupovou trasou, ale i jednou z podmínek, které pomáhají vzácné vegetaci udržet.
Rostliny, které si zaslouží pozornost
Nejvýraznějším druhem slaných půd na lokalitě je jitrocel přímořský brvitý (Plantago maritima subsp. ciliata). Odborné záznamy jej zde v minulosti uváděly ve velkých porostech i ve vyjetých kolejích. Novější údaje dokládají jeho výskyt na více místech přírodní památky a v ochranném pásmu. Početnost se však může v jednotlivých letech měnit, takže návštěva nemusí pokaždé nabídnout stejný pohled.
K dalším pozoruhodným rostlinám patří komonice zubatá, zeměžluč spanilá, kuřinka solná a oman britský. Vzácně se zde objevují také sítina Gerardova a ostřice černoklasá. Ve společenstvech zaplavovaných luk rostou například olešník kmínolistý, srpice barvířská, žluťucha lesklá, jarva žilnatá nebo zdravínek jarní. Pozornost si zaslouží i ostřice křivoklasá.
Drobnější, ale botanicky významný je prorostlík nejtenší. Jednoletá bylina dorůstá zhruba pěti až třiceti centimetrů a kvete od července do září. Potřebuje zasolené stanoviště a nezapojený či narušený bylinný porost. Z řady českých lokalit v minulosti ustoupila kvůli melioracím, zemědělské činnosti, ničení stanovišť a následnému zarůstání silnějšími druhy. Slanisko u Škrle patří mezi místa, kde je jeho výskyt stále uváděn.
Výprava ze Škrle k přírodní památce
Slanisko lze spojit s návštěvou samotné Škrle. První dochovaná zmínka o obci pochází z roku 1341, kdy místní oppidum získalo se souhlasem krále Jana Lucemburského městská práva. Ve vsi stojí kostel svatého Jakuba Většího, doložený nejpozději v 17. století, patrně však staršího původu. Historická zástavba a stará cesta tak dávají výpravě kulturní i přírodní rozměr.
Pro zájemce o bližší poznání lokality se ve čtvrtek 3. září 2026 koná botanická exkurze pořádaná Oblastním muzeem v Chomutově. Sraz je v 16 hodin před kostelem svatého Jakuba Většího ve Škrli. Trasa k přírodní památce a zpět měří přibližně 2,5 kilometru a podle programu ji povedou Čestmír Ondráček z Oblastního muzea v Chomutově a Radek Fišer z AOPK ČR. Časy autobusových spojů z Chomutova je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit.
Ohleduplnost je součástí návštěvy
Terén u prameniště a na jílovém svahu může být podmáčený nebo kluzký, proto se hodí pevná obuv. Při běžné návštěvě je nejlepší zůstávat na cestách a nevstupovat do porostů ani do vyjetých kolejí. Právě narušená místa mohou být pro vzácné rostliny důležitá, zároveň jsou ale citlivá k sešlapu. Slanisko u Škrle připomíná, že i malý a zdánlivě obyčejný kout krajiny může mít mimořádnou přírodovědnou hodnotu.