Po někdejší vsi Slatina nezůstala souvislá zástavba. Na luční enklávě nad Hamerským potokem dnes její přítomnost připomíná několik ovocných stromů a žulový balvan s pamětní deskou. Právě sem vede naučná stezka, která v lesích Českého lesa vypráví nejen o přírodě, ale také o proměnách pohraničí.
Osada lesních dělníků zmizela z mapy
Slatina, dříve známá také pod německým jménem Lohhauser, vznikla v polovině 18. století jako sídlo lesních dělníků. V roce 1930 tu stálo 22 usedlostí. Po druhé světové válce zůstala osada nedosídlená a v 50. letech její domy zbořili. Krajina, která kdysi hostila malé venkovské společenství, se postupně vrátila lesu a loukám.
Pamětní deska na kameni připomíná padlé v první světové válce i zánik obce. Je to nenápadné místo, bez zachovaných ulic a domů, a právě proto vyžaduje trochu představivosti. Ovocné stromy pomáhají zahlédnout, kde bývaly zahrady a usedlosti, zatímco okolní les ukazuje, jak snadno se stopy lidského osídlení v odlehlém pohraničí ztratí.
Někdejší ves ležela nad Hamerským potokem. Ten odtud míří na jih přes německý Mähring a později se vrací na české území. Slatina tak připomíná i krajinu, jejíž přirozené vazby hranice rozděluje jen na mapě.
Lesní cesta mezi dvěma konci
Lesy České republiky uvádějí začátek stezky v Malé Hleďsebi a konec v Tachovské Huti. Trasa má šest zastavení, převýšení přibližně 130 metrů a vede po lesní komunikaci s penetračním postřikem. Správce ji hodnotí jako nenáročnou a doporučuje návštěvu od jara do podzimu. Turistické přehledy uvádějí délku 12,5 kilometru; tento údaj se však na aktuální stránce správce neobjevuje.
Stezka není okružní, takže je dobré předem promyslet návrat z cíle nebo dopravu mezi oběma konci. Oficiální podklady počítají s přibližně dvěma hodinami prohlídky, čas ale může ovlivnit tempo i zastávky. Před cestou se vyplatí ověřit stav značení a informačních panelů: dostupné turistické informace se v tomto ohledu liší.
Začátek trasy leží v Malé Hleďsebi, zatímco zaniklá Slatina je spojena s katastrem obce Tři Sekery. Při plánování proto pomůže rozlišovat mezi místem, kde stezka začíná, a oblastí, jejíž historii připomíná.
Příroda, hospodaření i stopy těžby
Šest zastavení zasazuje příběh Slatiny do širšího rámce zdejších lesů. Krajina náležela ke starému pohraničnímu hvozdu, označovanému v okolí také jako Tachovský či Dyleňský les. Stezka tak není jen cestou k jednomu pamětnímu místu: představuje lesní prostředí a připomíná, jak se v něm hospodařilo.
V okolí se uvádí také památná borovice rumelská a bývalý uranový důl Dyleň, který leží na odbočce z trasy. Důl je historickou stopou těžby, nikoli potvrzenou návštěvnickou atrakcí. Do důlních objektů ani na haldy proto není vhodné vstupovat bez ověřeného bezpečného přístupu.
Místo, které stojí za pomalé procházení
Slatina osloví především ty, kdo při výletě nehledají velkou památku, ale chtějí číst krajinu. Tady se historie neukazuje v zachovaných domech, nýbrž v několika stromech, kameni a prostoru, který po vsi zůstal. Lesní cesta k němu přidává další rozměr: připomíná, že Český les není jen přírodní kulisa, ale také krajina poznamenaná prací, těžbou, hranicí a odchodem lidí.