Na první pohled může Slepičí skála působit jen jako nenápadný skalní výchoz v lesích CHKO Blaník. Její význam je však mnohem větší. Právě zde se v roce 1868 lámal kámen, který se později stal součástí základů Národního divadla v Praze. Dnes je místo zachováno už jen částečně, protože velkou část skály v minulosti odtěžili kameníci. Přesto zůstává pozoruhodnou zastávkou při výletu na Velký Blaník.
Dva kameny a cesta do Prahy
Příběh začal z iniciativy louňovického nadlesního Čeňka Fišera. Z lomu na Slepičí skále nechal vylomit kámen určený pro právě vznikající Národní divadlo. První kus ale neměl požadované rozměry, a tak do Prahy neputoval. Místo toho byl zazděn do nároží sklepa někdejšího louňovického pivovaru, kde se podle informací městyse dochoval dodnes. Jeho prohlídka však může záviset na přístupnosti konkrétního objektu.
Ze stejné lokality byl následně získán větší kámen, který už požadavkům vyhovoval. Dne 12. května 1868 vyrazil z Louňovic slavnostní průvod směrem k Praze a 16. května byl kámen při slavnosti položen do základů Národního divadla. Označení „základní kámen ze Slepičí skály“ je proto trochu zjednodušené: s místem souvisejí nejméně dva kameny, z nichž pouze druhý dorazil do Prahy.
Blaník jako symbol českého národa
Volba Blaníku nebyla náhodná. Hora s pověstí o spícím vojsku patřila v 19. století k výrazným symbolům českého národního hnutí. V roce 1868 se na Velkém Blaníku uskutečnily dva tábory lidu, na něž dorazily pokaždé tisíce účastníků. Kámen z místního lomu tak nebyl jen kusem horniny, ale také připomínkou regionu, který měl v tehdejší vlastenecké atmosféře silný význam.
Blanické spojení s Národním divadlem připomíná také obraz Blaníku od krajináře Julia Mařáka, který byl později zařazen do výzdoby prostoru u prezidentské lóže. Z Velkého Blaníku pochází rovněž další kámen, vložený v roce 1926 spolu s kameny z jiných památných míst do základů Hasičského domu v Praze na Vinohradech.
Výlet ze směru od Louňovic
Nejjednodušším výchozím bodem k Slepičí skále je parkoviště pod Velkým Blaníkem ve směru od Louňovic pod Blaníkem. Oficiální turistická trasa odtud měří přibližně 3,7 kilometru, zabere kolem hodiny a půl a při stoupání překonává převýšení zhruba 215 metrů. Vede po červené značce a zároveň po naučné stezce S rytířem na Blaník.
Stezka není okružní a lze se na ni napojit z obou stran, od parkoviště nebo od Domu přírody Blaníku. Na trase se objevuje několik míst spojených s místní historií a pověstmi: Slepičí skála, Veřejová skála, kamenná hlava blanického rytíře i kopie kamene, který byl vylomen pro základy Národního divadla. Samotná Slepičí skála nemá běžnou poštovní adresu, proto je při plánování praktičtější hledat parkoviště nebo konkrétní trasu naučné stezky.
Co spojit s návštěvou
Výlet lze prodloužit až na vrchol Velkého Blaníku s rozhlednou, případně pokračovat směrem ke Kondraci. Zajímavým cílem je také Dům přírody Blaníku a venkovní geologická expozice hornin Podblanicka. Kdo chce vyrazit přímo z Louňovic pod Blaníkem, měl by počítat s delší variantou, než jakou uvádí krátký okruh od parkoviště; výsledná vzdálenost se mění podle zvoleného směru a odboček.
Slepičí skála nestojí na obdiv jako velká monumentální památka. Její kouzlo spočívá spíše v propojení nenápadného místa v krajině s dějinami české kultury. Při cestě lesem si tu lze připomenout, že jeden z kamenů Národního divadla nevzešel z anonymního lomu, ale z krajiny pod Blaníkem, která po generace inspirovala pověsti, vlastence i návštěvníky.