Stachelberg měl být největší dělostřeleckou tvrzí československého opevnění. Přesnější je ovšem říci, že šlo o největší plánovanou a rozestavěnou tvrz. Stavba nad Babím u Trutnova začala v říjnu 1937, ale už o rok později ji přerušila Mnichovská dohoda. Z obřího projektu tak zůstal nedokončený podzemní labyrint, jediný dokončený povrchový objekt a působivé svědectví o tom, jak rychle se v předvečer války budovala obrana republiky.
Podzemní město pod vrchem
Úkolem tvrze bylo uzavřít cestu německé armádě od hranice přes Libavské sedlo směrem k Trutnovu a dále do vnitrozemí. Projekt počítal s dvanácti mohutnými bojovými objekty, z nichž jedenáct měly spojovat chodby a sály v podzemí. Celý systém měl měřit přibližně 3,5 kilometru a místy se nachází až 50 či 52 metrů pod povrchem.
Stavba se však zastavila dřív, než mohla získat svou konečnou podobu. V létě 1938 byl vybetonován první objekt, pěchotní srub T-S 73, zatímco další plánované objekty zůstaly jen v podobě základů nebo rozpracovaných šachet. U objektu T-S 74 je dodnes patrná základová deska a nepřístupný vstup do výtahové šachty hluboké 24 metrů.
Do podzemí se dnes návštěvníci vydávají z bunkru T-S 73. Zpřístupněný okruh měří více než kilometr a vede rozestavěnými chodbami, kasárenskými prostory i velkými sály. Nejde o naleštěnou památku, ale o autentické staveniště, kde jsou stále patrné stopy ražby a původních stavebních postupů. Součástí prohlídky je také diorama v životní velikosti, které ukazuje práci horníků, výdřevu a těžbu horniny.
Výzbroj, která se do tvrze nikdy nedostala
Stachelberg měl být vybaven deseti houfnicemi, čtyřmi minomety, protitankovými kanony a desítkami kulometů. Posádku mělo tvořit přibližně 800 až 1 000 mužů. Podle projektu měla tvrz zvládnout vypálit přes 200 dělostřeleckých granátů a min za minutu. Tyto údaje ovšem popisují plánovaný stav, nikoli skutečně fungující pevnost. Stachelberg se do boje v zamýšlené podobě nikdy nezapojil.
Po zářijové dohodě v roce 1938 československá posádka tvrz opustila a podzemí nechala zaplavit vodou. Němci areál prozkoumali, ale nevyužili jej k dokončení. Některé lehké objekty byly nouzově vyzbrojeny až v roce 1945, kdy měly sloužit proti postupující Rudé armádě. K bojům však v prostoru tvrze podle provozovatele nedošlo.
Poválečné dějiny místa byly neméně spletité. V roce 1958 byl Stachelberg zapsán mezi nemovité kulturní památky, přesto jeho další osud nebyl jednoduchý. V roce 1966 bylo do bunkru T-S 73 uloženo více než 100 tun vysoce toxického přípravku proti mandelince bramborové. Teprve postupná iniciativa nadšenců vedla od roku 1988 k vyklízení a obnově areálu. První muzeum se otevřelo v roce 1993.
Od zatopeného podzemí k muzeu
Podzemí dlouho nebylo přístupné kvůli vodě. Po průrazu závalu v roce 2000 začala voda postupně odtékat a o rok později se dovnitř dostali první návštěvníci. Od roku 2011 je areál ve vlastnictví spolku Stachelberg, který se stará o jeho provoz i další obnovu.
V T-S 73 vznikla vojenskohistorická expozice s fotografiemi, výkresy, modely opevnění a ukázkami výzbroje. Jejím výrazným prvkem je plastický model celé plánované tvrze o rozměrech 8 × 2,5 metru. Venku lze navštívit také řopíky připomínající mobilizaci roku 1938, německé nouzové vyzbrojení v roce 1945 nebo využití opevnění v době železné opony.
Obnova pokračuje i prostřednictvím replik a restaurované techniky. Na jeden z objektů, T-S 81a, byl po renovaci instalován originální pevnostní kanon L1. Protože se jednotlivé části areálu opravují postupně, je vhodné před návštěvou ověřit, které objekty jsou právě přístupné. V posledních letech přibyla také expozice Libuše volá Londýn, věnovaná radiostanicím, radistům a domácímu i zahraničnímu odboji.
Výlet pod zem i za výhledy
Hlavní prohlídka trvá přibližně 50 až 60 minut. Návštěvníci by měli počítat s teplotou kolem 9 °C a se 186 schody, takže pevná obuv a teplejší vrstva oblečení přijdou vhod. Pro děti jsou připraveny pátrací hry v muzeu i ve venkovním areálu. V sezoně bývají otevřeny také některé menší povrchové objekty.
Bezprostředně u pevnosti stojí rozhledna Eliška. Dřevěná stavba z roku 2014 měří 24,5 metru a nabízí volný vstup. Z jejích plošin je vidět Libavské sedlo, okolní vrchy, Krkonošské podhůří i průběh trutnovské linie opevnění. Stachelberg tak není jen cílem pro obdivovatele vojenské historie. Spojuje technickou památku, výlet do podzemí, příběh československé obrany a ukázku toho, co dokáže dlouhodobá dobrovolnická péče o místo, které mělo původně vypadat úplně jinak.