Štola Mír je novodobé důlní dílo v krajině, kde se po rudách pátralo už ve středověku. Vznikla při průzkumu štěpánovského rudního revíru v letech 1959 až 1963 – tedy dlouho poté, co zdejší starší těžební pokusy utichly. Její příběh proto není jen o jedné štole, ale také o proměnách hornictví na horní Svratce.
U Borovce, ale katastrálně ve Štěpánově
Lokalita se běžně označuje jako štola Mír u Borovce. Městys Štěpánov nad Svratkou však upozorňuje, že katastrálně náleží ke Štěpánovu. Borovec i Štěpánov jsou součástí téhož městyse, takže nejde o vzdálené nebo konkurenční místopisné určení, ale o rozdíl mezi obvyklým názvem místa a jeho správním zařazením.
Turistické popisy situují štolu do příkrého svahu přibližně 300 metrů východně od mostu přes Svratku v Borovci a asi 50 metrů nad štolou Na Barytě. Jde o orientační polohu, nikoli o adresu, kterou by bylo možné zadat jako běžný cíl. Samotné důlní dílo není automaticky přístupné veřejnosti. Aktuální režim vstupu není potvrzený, a do uzavřených nebo nezajištěných důlních prostor proto není bezpečné vstupovat.
Průzkumná štola z 20. století
Mír patří k novodobým průzkumným dílům, která měla prověřit geologické poměry ve štěpánovském revíru. Větší průzkumné práce se zde uskutečnily také v letech 1916 až 1919 a později v období 1986 až 1990. Nešlo tedy o souvislé obnovení těžby, ale o několik oddělených etap, v nichž odborníci znovu zkoumali zdejší zrudnění.
Výsledkem průzkumů 20. století bylo zjištění, že dobývání rud není podle tehdejších ekonomických parametrů rentabilní. Právě to odlišuje Mír od starších štol a dolů v okolí: je svědectvím geologického průzkumu, nikoli dokladem dlouhodobého provozu. Některé turistické popisy uvádějí, že se chodba po prvních přibližně 70 metrech stáčí a větví. Přesné délky jednotlivých větví však nejsou nezávisle potvrzené.
Rudy, které lákaly horníky po staletí
Štola Mír leží v širší oblasti s mnohem starší hornickou tradicí. Archeologické doklady zdejších prací se řadí do období 13. až 16. století. Záznam z roku 1657 pak zpětně popisuje těžbu několika druhů rud, která měla probíhat přibližně o sto let dříve. Tyto údaje se vztahují k různým místům štěpánovského revíru, nikoli přímo ke štole Mír.
V 18. století se v revíru dobývaly zejména stříbrné, olověné a měděné rudy. Důlní práce byly obnoveny roku 1774, ale do listopadu 1784 už byly štoly znovu mimo provoz. Ani tím zájem o místní suroviny neskončil. Na začátku 19. století se v Borovci starohrabě Hugo Salm pokoušel získávat měď z chudých rud pomocí kyseliny octové, známé jako dřevný ocet. Experiment se řadí do let 1801 až 1811.
Krajina jako kronika těžebních pokusů
Štěpánovský revír ukazuje, že hornická minulost nemusí být příběhem jediné zlaté éry. Zde se střídaly staré důlní práce, pokusy o obnovení těžby i moderní průzkum, který nakonec nepotvrdil ekonomicky výhodné zásoby. Štola Mír je jeho mladší kapitolou a připomínkou, že geologické bohatství samo o sobě ještě neznamená, že se těžba vyplatí.
Při poznávání okolí Štěpánova tak stojí za pozornost nejen samotné důlní dílo, ale i vrstvení příběhů v krajině. Označení „u Borovce“ pomáhá štolu místně najít, zatímco její katastrální příslušnost ukazuje zpět ke Štěpánovu. A historické stopy zase připomínají, že zdejší hornická minulost je mnohem širší než jediná chodba vyražená v polovině 20. století.