Jen málokterý most působí tak nenápadně a zároveň tak osobitě jako dřevěná krytá lávka ve Švařci. Přes řeku Svratku spojuje místní část obce Koroužné s pravobřežní lokalitou Orel a cestou směrem ke Koroužnému. Kdo po ní přejde, ocitne se uvnitř stavby, která není pouze romantickou kulisou, ale také ukázkou promyšleného historického stavitelství.
Brána přes řeku pro pěší
Švařec je dnes místní částí Koroužného, dříve však představoval samostatnou obec. Právě švařecká obec nechala lávku podle odborných historických pramenů vybudovat na vlastní náklady. Pomoc poskytl také tehdejší majitel pernštejnského velkostatku a patron místní kaple, hrabě Vladimír Mitrovský z Rožínky.
Stavba souvisela s pěší cestou přes Svratku. Lávka umožňovala pokračovat ze Švařce přes Orel do Koroužného a nahradila praktické překonávání řeky brodem. Obecní kronika její vznik datuje do roku 1873. Občas se sice objevuje místní tradice o mnohem starším, přibližně třísetletém původu, ta se však nedá spolehlivě vztáhnout k dnešní dřevěné konstrukci.
Roubená konstrukce pod šindelovou střechou
Lávka měří přibližně 22 až 22,6 metru. Rozdílné údaje souvisejí nejspíš se způsobem měření a s tím, zda se popisuje současný, nebo historický stav. Průchozí prostor je úzký, široký zhruba 1,6 metru, takže stavba je určena výhradně pěším.
Její nosnou část tvoří roubená věšadlová konstrukce. Zjednodušeně řečeno, dřevěné prvky jsou uspořádány tak, aby pomáhaly roznést zatížení mezi opěrné body a překlenout tok bez prostřední podpory v řece. Výrazným prvkem jsou dva mohutné zdvojené trámy, jejichž tloušťka se blíží půl metru.
Celou lávku chrání sedlová střecha krytá štípanými šindely. Ta není jen estetickým doplňkem. Omezuje přímé působení deště, sněhu a slunce na dřevěné nosné prvky, a prodlužuje tak jejich životnost. Stavba spočívá na dvojici kamenných nábřežních pilířů, které dřevěnou konstrukci zvedají nad hladinu a chrání ji před trvalou vlhkostí.
Opravy udržely lávku při životě
Dřevěná stavba samozřejmě nemohla bez údržby přečkat půldruhého století. Zdroje zmiňují opravy v 80. letech 20. století a výraznou rekonstrukcí lávka prošla v roce 2006. Tehdy byly vyměněny některé trámy a poškozené části a stavba dostala nový dřevěný plášť.
Právě díky těmto zásahům si lávka zachovala původní charakter, aniž by zůstala pouze neudržovanou památkou. Obecní údaje připomínají také opravu z roku 1892, u starších zásahů však není vždy snadné přesně odlišit jednotlivé etapy obnovy. Důležité je, že dnešní podoba stále čitelně vychází z historického řešení.
Technická památka v krajině Svratky
Švařecká lávka bývá označována za chráněnou technickou památku a patří k nejvýraznějším dochovaným dřevěným mostním stavbám v širším okolí Bystřicka. Zapadá do skupiny historických roubených lávek a mostů v údolí Svratky, kam se řadí například lávky v Černvíru nebo na Prudké. Její hodnota nespočívá jen ve stáří, ale také v tom, že připomíná každodenní dopravní potřeby menších obcí a řemeslnou úroveň minulých generací.
Návštěvu lze spojit s prohlídkou kaple Nejsvětější Trojice ve Švařci a s výletem do okolní krajiny. Nedaleko se nachází také národní přírodní památka Švařec, vyhlášená v roce 1985. Chráněná území nabízejí cenná luční společenstva, jalovcovou stráň a vzácné rostliny, při pohybu v nich je proto třeba respektovat návštěvní pravidla.
Co čekat při přechodu
K lávce vedou z obou stran strmé dřevěné schody. Jejich počet se v jednotlivých popisech liší, což může souviset se způsobem započítání, jisté však je, že cesta není bezbariérová. Uvnitř je třeba počítat s omezenou šířkou a při míjení s ohleduplností.
Švařec leží přibližně 8,5 kilometru vzdušnou vzdáleností od Bystřice nad Pernštejnem; podle způsobu vedení trasy může být cesta po silnici výrazně delší. Lávku lze najít podle zveřejňovaných souřadnic, samostatné návštěvní zázemí ani parkoviště přímo u ní však není v dostupných údajích potvrzeno. Nejhezčí je proto vnímat ji jako součást pěšího výletu údolím Svratky – jako krátké, ale působivé setkání s technickou památkou, která dodnes slouží svému původnímu účelu.