Jen málokterý zámek působí jako tak sevřený historický celek. Ve Svojšíně se barokní budova, kostel svatého Petra a Pavla, fara, terasy a park skládají do kompozice, která dodnes připomíná promyšlené vrchnostenské sídlo. Nejvýraznějším prvkem je krytý zděný mostek ve výši prvního patra. Spojuje zámek s kostelní oratoří a na první pohled prozrazuje, že zdejší areál nebyl jen obytným domem, ale také reprezentativním centrem panství.
Barokní zámek na místě starší tvrze
Dnešní zámek vznikl roku 1723 na místě staršího feudálního sídla. Svojšínská tvrz je v písemných zmínkách připomínána už na sklonku 12. století a archeologický průzkum z let 2008 až 2010 odhalil v západní části hospodářského dvora a parku zbytky starší obytné stavby, pravděpodobně tvrze ze 14. až 15. století. Barokní fasáda tak překrývá mnohem delší příběh místního osídlení.
Na výstavbě a rozvoji areálu se výrazně podílela Juditha Theresia Příchovská. Po smrti svého manžela Antonína Ferdinanda Příchovského v roce 1713 spravovala panství a kromě zámku nechala zbudovat také cihlové terasy, faru a dřevěný most přes řeku. Právě její působení pomohlo vytvořit podobu Svojšína, kterou si můžeme prohlédnout i dnes.
Stavba s mansardovou střechou a neobvyklým mostkem
Hlavní budova je patrová obdélná stavba s patnáctiosým průčelím a mansardovou střechou. Střed fasády zvýrazňuje dvoupatrový rizalit se čtyřmi osami, pilastry, portálem a balkonem. Architektura nepůsobí okázale rozměrem, ale přesností kompozice a množstvím detailů, které se uplatní zejména při prohlídce zblízka.
Také interiér připomíná několik vrstev vývoje. Průjezd je zaklenutý valenou klenbou a po stranách se rozšiřuje do polokruhových prostor, odkud vedou schodiště. V přízemí se dochovaly křížové a valené klenby s výsečemi. K cenným prvkům patří tři mramorové krby, zbytky nástěnných maleb a rokokové tapety na plátně s mytologickými motivy. U krbů lze najít také iluzivní malby napodobující dlaždicové obklady, stejně jako výzdobu dveřních křídel a nik.
Na východní straně stojí klasicistní přístavba z 19. století, známá jako Lusthaus. Původně sloužila jako zimní zahrada a dnes doplňuje pohled na zámek o další kapitolu jeho stavebního vývoje.
Terasy, park a stromy s vlastním příběhem
Pro návštěvníka není Svojšín jen interiérovou památkou. Před zámkem se zachovaly dvě historické terasy založené za Judity Theresie Příchovské. Jejich zahradní úpravy byly v letech 2008 až 2009 obnoveny a společně s parkem vytvářejí klidné místo k procházce. Terasy doplňují okrasné výsadby, fontána a altán, zatímco park otevírá prostor směrem do údolí Mže.
Za pozornost stojí také zdejší dřeviny. V terasových zahradách rostou mimo jiné červenolistý buk a mohutný zerav. V obnovené části parku se nachází památná lípa malolistá. Právě tyto stromy pomáhají vnímat areál nejen jako kulisu k zámku, ale jako historickou zahradu, která se proměňovala společně s ním.
Od šlechtického sídla k obecní památce
Po smrti Františka Příchovského byl zámek v roce 1795 prodán ve veřejné dražbě Josefu rytíři von Bigatto. Později panství přešlo na Karla Antona von Junkera, jehož rod užíval jméno Junker-Bigatto a držel Svojšín až do roku 1935. V letech 1935 až 1945 byl majitelem dr. Klement Podevile. Po druhé světové válce přešel areál na stát a využívaly jej mimo jiné státní statky a obec.
Významný obrat přinesl rok 1990, kdy zámek bezúplatným převodem získala obec Svojšín. Od roku 2002 pak obec systematicky pracuje na obnově exteriérů i interiérů. Rekonstrukce se opírá o stavebněhistorické a restaurátorské průzkumy a klade důraz na zachování původních architektonických i uměleckořemeslných prvků. Po obnově byl kolem let 2017 až 2018 zpřístupněn velký sál a další části prvního patra.
Co si ze Svojšína odnést
Prohlídka nabízí portrétní galerii majitelů, dějiny zámku i obnovené prostory, jejichž rozsah se může podle aktuální sezony a programu měnit. Stejně důležitá je však procházka venku: od zámku ke kostelu, po terasách a parkem s památnými stromy. Zámecký areál má sezonní provoz a před cestou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu i rozsah zpřístupnění. Svojšín je nejpůsobivější právě jako celek, v němž se barokní reprezentace potkává s krajinou, starší tvrzí i dlouhou prací obce na záchraně památky.