Kostel svatého Václava v Tachově má za sebou několik podob: býval farním a hřbitovním kostelem, později pohřební kaplí šlechtického rodu Windischgrätzů. Dnes jeho zdi obklopují náhrobky někdejších tachovských měšťanů. Každý z nich je drobnou stopou po lidech, jejichž osudy se odehrávaly v době požárů, politických zvratů i proměn města.
Středověký kostel za hradbami
Kostel stojí mimo někdejší městské opevnění. Listina Jana Lucemburského z roku 1329 darovala křížovníkům s červenou hvězdou farní kostel v Tachově, neuvádí však jeho zasvěcení. Ztotožnění této stavby s dnešním kostelem svatého Václava je proto pravděpodobné, nikoli jisté.
Současná budova vznikla patrně ve 14. století na místě staršího kostela ze 13. století. Po požáru v roce 1558 byla obnovena, a to roku 1561 v renesanční podobě, která si ponechala také gotické prvky. Kostel se od 16. století označoval jako starý nebo hřbitovní. Roku 1460 mu papež Pius II. udělil právo odpustků.
Od hřbitova k rodinné hrobce
Kostel byl roku 1786 zrušen a odsvěcen. O šestnáct let později jej koupili Windischgrätzové a Alfréd Windischgrätz ho v roce 1821 upravil pro rodinnou hrobku. Pohřebiště se nacházelo v podzemí a kostel sloužil jako pohřební kaple rodu do roku 1886.
Pohřbívalo se také na hřbitově kolem kostela, a to až do roku 1876. Po jeho zrušení získalo místo novou veřejnou podobu: v roce 1896 tu byl zřízen park. Dnešní klidné okolí tak stále nese stopu někdejšího pietního místa, i když původní hřbitovní prostor už návštěvník poznává spíše podle polohy kostela a náhrobků než podle jeho někdejší podoby.
Náhrobky jako městská kronika
Náhrobky, které dnes lemují obvod kostela, bývaly původně vsazeny do jeho podlahy. Po zrušení stavby měly být použity k vydláždění přístupové cesty, nakonec je ale počátkem 20. století umístili na vnější zdi. Při opravách v letech 2002 až 2003 se některé kameny přesunuly a dnešní rozmístění proto neodpovídá jejich původnímu uspořádání. Část nápisů navíc poznamenal čas.
Mezi připomínanými osobnostmi je Hans Zeis von Pirnau, purkmistr a rychtář, jehož náhrobek nese letopočet 1567. K Tachovu se váže také rod Stadlerů. Dva jeho členové získali po obraně Vídně roku 1529 predikát von Wolfersgrün.
Jiný nápis připomíná radního a purkmistra Franze Wudickera, který zemřel roku 1615, i jeho tři manželky. Podle nápisu měl postupně 22 dětí. Epitaf rodiny Jana Sörtela von Pfreimd zase odkazuje k protihabsburskému povstání. Náhrobky tak nevyprávějí jen o smrti, ale i o společenském postavení, rodinných vazbách a politických událostech, které zasahovaly do života města.
Co si všimnout při návštěvě
Kostel je dnes v majetku města a z původního vybavení se dochoval mimo jiné pozdně barokní oltář s vyobrazením bezvousého Krista. Návštěvníka zaujme také kamenný epitaf rodiny Windischgrätzů. Veřejně dostupná pravidelná otevírací doba ani zaručený přístup do interiéru či podzemní hrobky nejsou potvrzeny, proto je vhodné si možnosti prohlídky předem ověřit u farnosti.
Kostel najdete na adrese Hradební 580. Procházka kolem něj nabízí příležitost zastavit se u jednotlivých náhrobků a vnímat park jako místo, kde se městský život postupně přepsal přes někdejší hřbitov. Z okolí se otevírá také výhled směrem do údolí Mže.