Spanilá věž je nepřehlédnutelným symbolem Tovačova. Dosahuje výšky 96 metrů a její silueta vystupuje z ploché hanácké krajiny na dlouhou vzdálenost. Kdo vystoupá na ochoz, získá nejen zajímavý výhled, ale také lepší představu o poloze města poblíž soutoku Moravy a Bečvy.
Věž byla dokončena roku 1492 za Ctibora II. Tovačovského z Cimburka. Její vstupní portál s antikizujícími prvky, sloupy s kompozitními hlavicemi a latinským nápisem patří k nejcennějším renesančním detailům celého areálu. Tovačovské materiály jej označují za nejstarší renesanční památku svého druhu na sever od Alp; toto tvrzení je však vhodné chápat jako místní historickou tradici a odborně je formulovat s určitou opatrností.
Od vodní tvrze k renesančnímu sídlu
Počátky areálu sahají ke středověkému opevněnému sídlu. Městské podklady hovoří o loveckém útočišti už ve druhé polovině 11. století, bezpečně doložená písemná zmínka o původní tvrzi však pochází z roku 1321. Z chráněného vodního hradu se postupně stalo významné šlechtické sídlo.
Zásadní přestavba probíhala v poslední třetině 15. století za Ctibora Tovačovského z Cimburka. Původně gotický hrad se proměňoval v reprezentativní pevné sídlo, v němž se začaly uplatňovat pozdně gotické a raně renesanční prvky. Ctibor patřil k osobnostem, které na Moravu přinášely nové renesanční stavební vlivy.
Majitelé panství se v dalších staletích střídali. Tovačov drželi například Šelemberkové, Pernštejnové, Illyeshazové, Salmové, Petřvaldští, Kuenburgové a nakonec Gutmannové. Největší rozkvět panství je spojován především s 15. a 16. stoletím, kdy zde působili Cimburkové a Pernštejnové.
Opevnění, kaple a Vídeňské křídlo
Areál není zajímavý jen samotnou věží a obytnými budovami. Dochovalo se také renesanční opevnění s valy, zdmi a rondelovým systémem. Národní památkový ústav je považuje za ojedinělý příklad rondelového renesančního opevnění, patrně z konce 15. století. Právě tato rozsáhlá část areálu je však podle památkové evidence v problematickém technickém stavu, takže není možné vnímat celý zámecký komplex jako beze zbytku zachovaný.
Výraznou součástí zámku je barokní kaple s bohatou malířskou a štukovou výzdobou. Její výstavba začala roku 1559, vysvěcena byla v roce 1612 a dokončena roku 1672. Nejmladší částí areálu je takzvané Vídeňské křídlo. Pozornost v něm přitahuje schodiště vystavěné ve vídeňském stylu podle návrhu architekta Maxe Fleischera.
Zámek v dějinách 20. století
Posledním soukromým majitelem byl Wilhelm Hermann Gutmann, který panství držel v letech 1912 až 1939. Po okupaci byl majetek spojený s Gutmannovými zasažen nacistickou správou. V zámku sídlila Říšská pracovní služba a velkostatek byl v červenci 1939 zabrán.
Po druhé světové válce přešel velkostatek pod ministerstvo zemědělství a zámek sloužil státu. V průběhu druhé poloviny 20. století zde fungovala například obřadní síň, zdravotní středisko nebo lidová škola umění. Městské materiály zmiňují také pozdější expozici socialistického zemědělství. Od roku 1994 je zámek v majetku města Tovačova, které se stará o jeho další využití a zpřístupnění.
Co čeká návštěvníky
Prohlídková trasa představuje historii panství, stavební vývoj zámku i významné osobnosti spojené s Tovačovem. Interiéry se procházejí s průvodcem a návštěva trvá přibližně hodinu. Samostatně lze navštívit také ochoz Spanilé věže, který představuje jednu z hlavních atrakcí celého areálu.
Ve věži je k vidění rovněž hodinový stroj z roku 1930. Vyrobila jej uničovská firma Thöndel, váží přibližně 150 kilogramů a tvoří jej asi šedesát dílů. Po opravě je řízen radiosignálem. V zámecké galerii se nachází stálá výstava sochařských děl akademického sochaře Bohumila Teplého.
Tovačov připomíná také svého rodáka, hudebního skladatele Klementa Slavického. Samostatná expozice přibližuje jeho život a tvorbu; Slavický byl mimo jiné žákem Josefa Suka. V zámku je umístěna i expozice věnovaná prusko-rakouské válce roku 1866. Na boje upozorňují pomníky a mohyly v okolí města, takže návštěvu lze rozšířit o výpravu do okolní krajiny.
Prakticky na výlet
Zámek stojí na adrese Cimburkova 2 v Tovačově. Hlavní návštěvnická sezona obvykle probíhá od dubna do října, přičemž přesné časy prohlídek, vstupné i dostupnost věže se mohou měnit. Před cestou je proto dobré ověřit aktuální informace u provozovatele. Základní prohlídku lze příjemně spojit s procházkou zámeckým parkem, návštěvou historického centra a výjezdem k místům připomínajícím události roku 1866.