Na první pohled připomínají Tovačovská jezera velké hanácké moře. Jejich hladiny vznikly v místech, kde se po těžbě štěrkopísku otevřela podzemní voda, a krajina se zde stále proměňuje. Vedle rekreace a sportovního rybolovu tu pokračuje také těžba, některé části slouží jako vodárenský zdroj a okolní rákosiny, výpěrkoviště i nivní porosty poskytují útočiště pozoruhodnému množství živočichů.
Čtyři jezera s rozdílným režimem
Soustavu tvoří čtyři hlavní vodní plochy: Annínské, Troubecké, Skašovské a jezero Sever. V různých materiálech se však názvy částečně liší. Jezero Sever bývá označováno také jako Donbas, zatímco provozní dokumentace používá u jedné z částí označení jezero Jih. Při návštěvě je proto nejlepší řídit se aktuální mapou a místním značením.
Jezera leží jihovýchodně od Tovačova, poblíž soutoku Moravy a Bečvy. Troubecké jezero se nachází na opačném břehu Moravy směrem k Troubkám. Celá oblast má přes 300 hektarů, přesná rozloha se ale v podkladech liší podle toho, které navazující plochy se započítávají a jak pokračující těžba mění obrysy vodních nádrží.
Historie těžby sahá do 30. let 20. století, výrazněji se lokalita rozvíjela po otevření moderního závodu v roce 1953. Štěrkopísek z Tovačova byl podle provozovatele využit mimo jiné při výstavbě pražského metra. Dnes se surovina získává především plovoucími bagry ze dna jezer. Přírodní území tak současně zůstává aktivním pracovním prostorem.
Voda pro lidi i prostor pro přírodu
Rozdílný režim jednotlivých jezer je důležitý i pro návštěvníky. Troubecké jezero souvisí s přímým vodárenským odběrem a prvním pásmem ochrany vodního zdroje. Annínské a jezero Jih leží ve druhém pásmu ochrany. Omezení proto nejsou pouze formální: některé břehy a části nádrží mohou být kvůli vodárenské funkci, těžbě nebo technickému zařízení nepřístupné.
Největší vodní plocha pro rekreaci je Annínské jezero, u něhož se nachází upravená pláž známá jako Tovačovská riviéra. Koupání je povoleno pouze ve vyznačené části Annínského jezera a na vlastní nebezpečí. Na ostatních vodních plochách platí zákaz koupání. Rozhodující jsou vždy cedule, bóje a aktuální pokyny přímo na místě. Tovačovská jezera proto nelze chápat jako jedno velké veřejné koupaliště.
Sportovní rybolov má v lokalitě dlouhou tradici. V revíru se vyskytuje více než třicet druhů ryb, mezi nimi kapr, štika, candát, sumec, okoun, cejn nebo jelec. Rybařit je možné pouze podle pravidel revíru a s platnou povolenkou. Omezení se týkají například blízkosti těžební techniky, čerpacích zařízení a hnízdních ostrůvků.
Rybáci nad hladinou
Nejvýraznější přírodní hodnotou Tovačovska jsou vodní ptáci. Širší oblast zahrnuje nejen štěrkopísková jezera, ale také soustavu rybníků, rákosin a navazující nivu Moravy. Na významné tahové trase zde ptáci hnízdí, zimují i odpočívají během migrace. V celém Tovačovsku bylo zaznamenáno přes 300 druhů, což zahrnuje také vzácná zatoulání.
Na Troubeckém jezeře plavou betonové hnízdní ostrůvky určené rybákům obecným. Díky nim zde vznikla jedna z největších kolonií tohoto druhu v Česku, přičemž její velikost se v jednotlivých letech mění. Z jihozápadního okraje jezera ji lze sledovat z ornitologické pozorovatelny, zejména od dubna do srpna.
V okolí se objevují potápky, volavky popelavé, kormoráni, morčáci velcí, husy velké, racci nebo ledňáčci říční. Podzim a zima přinášejí hejna kachen, racků, kormoránů a potápek. Nejlepší šanci na zajímavá pozorování nabízejí jarní a podzimní tah, přibližně duben až květen a říjen až listopad. Ticho, odstup a dalekohled jsou zde užitečnější než snaha dostat se co nejblíže k vodě.
Výpěrkoviště jako nečekané útočiště
Příroda Tovačovských jezer se neskrývá jen na hladině a v rákosinách. Na holých, živinami chudých výpěrkovištích vznikají podmínky pro druhy, které by v běžné zemědělské krajině hledaly místo jen obtížně. Žijí zde například kulík říční, slíďák břehový, svižník písčinný, svižník německý a samotářské včely.
Zajímavým příkladem obnovy stanovišť je přeslička různobarvá, kriticky ohrožený druh přenesený v roce 2017 na starší výpěrkoviště. Nové tůně osídlili čolci obecní, zelení skokani a užovky obojkové. Těžba tak paradoxně vytvořila druhotná stanoviště, která mohou být pro některé vzácné organismy cennější než okolní intenzivně využívaná půda.
K pozorovatelně u Troubeckého jezera se dá dojít po účelové komunikaci ze silnice mezi Troubkami a Tovačovem; podle místních návštěvnických informací je možné zaparkovat přímo u ní. Okolím vedou cyklotrasa Bečva a Moravská stezka, z Tovačova lze pokračovat po červené turistické značce k soutoku Moravy a Bečvy. Při výpravě je ale nutné respektovat zákaz vstupu do těžebních prostor, ochranná pásma i dočasná uzavření. Tovačovská jezera jsou zajímavá právě tím, že v nich vedle sebe existují průmysl, voda, rekreace a divoká příroda – ovšem jen tehdy, když každý z těchto světů dostane svůj prostor.